Paní ministryni jsem mnohokrát kritizoval v průběhu jejího působení na ministerstvu pro místní rozvoj. Zdálo se mi, že některým oblastem činnosti tohoto ministerstva nerozumí anebo k nim přistupuje především z hlediska marketingového užitku. Což ne vždy musí být pro stát užitečné. Paní ministryně nepřipravila žádné nové programy, umožňující státem podporovanou výstavbu komunálních či sociálních anebo družstevních bytů. Nedokázala zorganizovat rozumný a efektivní způsob rovnoměrného čerpání evropských fondů v naší zemi. V důsledku toho budeme čerpat z finančního období let 2014 – 2020 v závěru tohoto období opět ohromné sumy evropských peněz a možná často s problematickým efektem.

Na ministerstvu obrany to zatím bylo podstatně lepší, ta funkce jako kdyby jí přímo seděla. I pro profesionální vojáky na generálním štábu musela být příjemným oživením. I když možná že poněkud přehání kritiku náčelníka generálního štábu. Když nechci s někým spolupracovat, nemusí to ještě znamenat, že z něj udělám neschopného člověka. Možná, že šéf vlády Babiš, by ji toto mohl říct, protože je to chyba v personální práci, kterou paní ministryně opakuje již po několikáté. Jinak řečeno, když se s někým chci pracovně rozejít, nemusím jej dehonestovat.

S čím jsem však zásadně nesouhlasil, jsou slova paní ministryně na právě skončené bezpečnostní konferenci v Mnichově, na které se ukázaly špičky evropské (myslím tím atlantické části Evropy), americké a obecně světové politiky. Paní ministryně Šlechtová hovořila ve svém vystoupení o tom, že Česká republika hodlá během několika málo let splnit svůj údajný závazek z roku 2015 na navýšení vojenských výdajů z dnešních cca něco více než 1% HDP na 2%. V praxi by to znamenalo navýšit výdaje v resortu ministerstva obrany ze současných cca 50 mld. Kč na dvojnásobek. Přitom ministerstvo obrany má velmi zásadní problémy vůbec udržet rozsah současného čerpání investic v tomto resortu. Je otázkou, zda armáda České republiky je vůbec schopna vstřebat takové objemy nových zbraní a zbraňových systémů. Odhlížím při tom od otázky, zda jsou vůbec tyto nové zbraňové systémy nutné pro zajištění obranyschopnosti státu. Osobně o tom silně pochybuji.