Děkuji. Po tom předchozím vystoupení je mi to přímo trapné. Původně jsem vůbec diskutovat nechtěl, protože existovala ta dohoda, ale když tu zazněla ta jednotlivá stanoviska, myslím, že by mělo zaznít i to naše, je to jediné vystoupení, které k tomuto padne. My jsme vždy razili v rámci projednávání tohoto tématu několik základních tezí.

Tou první z nich byla rychlost tak, abychom to projednali rychle, abychom rychle dosáhli té shody, protože musí existovat nějaká stabilita, nějaká předvídatelnost a čím déle bude ten legislativní proces trvat a čím později vstoupí ty nové úpravy v platnost, tím spíše budou prostě otevřeny nějakému případnému napadení nebo nějakým podobným problémům a může to zkomplikovat jak důvěru v ty volby, tak důvěru v jejich výsledek, a to je něco, co si v této době určitě nikdo nepřejeme. Bohužel kvůli tvrdohlavosti některých se zde scházíme až po měsíci. Myslím si, že jsme místo boje o to, co bude legislativním podvozkem, mohli věnovat tu sílu tomu vyjednávání, ale jsem rád, že se už něčeho podařilo dosáhnout.

Druhou základní tezí bylo nerušit to, co není rozbité. To znamená, zachovat těch čtrnáct krajů, protože Ústavní soud je nezrušil, protože fungují, existují a má smysl na nich v tuto chvíli stavět, voliči jsou na ně zvyklí, politické straně, jejichž význam zde byl také zdůrazňován, jsou na ně zvyklí, takže nevidím důvod do toho v tuto chvíli zasahovat. Ta rovnost hlasů, která tady byla zmiňována jako argument pro jejich případné rozbití, tak ta neobstojí, protože ten výpočet, který můžete udělat v jednom volebním obvodu, úplně stejný, co se týče hlasů na mandáty týče, můžete udělat i při čtrnácti obvodech prostě, takže ty hlasy z těch čtrnácti obvodů vezmete na tu celostátní úroveň a budete primárně počítat tam s nimi.