Je skutečně zábavné, že unijním soudruhům vadí dotace od čínských soudruhů, přitom EU je na dotacích založena a etatisté neustále glorifikují unijní i národní dotace. Je vůbec pravdivé neustále mediálně omílané tvrzení o čínských „dotacích“? Nejsou čínské „dotace“, „subvence“ a „dumping“ často jen absence zničujících evropských daní a regulací?

O takovýchto vládnoucích „dobrodincích“, kteří sami sebe označují za „ochránce“ (protekcionisty), Herbert Spencer psal, že by měli být správně označováni jako agresionisté. Protože pod rouškou ochrany se ve skutečnosti skrývá agrese. Agrese proti svobodnému rozhodování a jednání lidí. Pokud prodejce A chce ochránit a zamezit spotřebiteli B, aby si zboží zakoupil od prodejce C (například ho sankcionovat finančně prostřednictvím cla), tak to znamená agresi proti spotřebiteli B a prodejci C. „Aby mohl jeden výrobce získat, musí být oškubáno deset spotřebitelů.“

Jak dlouho ještě si spotřebitelé tuto agresi nechají líbit?

Odpůrci svobodného obchodu předstírají, že chrání svobodný obchod a jistě namítnou, že cla chrání výrobce A před tou prvotní agresí směřující proti výrobci A, což byla údajná dotace čínskému výrobci. Tato dotace je agresí také proti čínskému daňovému poplatníkovi. Reagovat na cizí dotační politiku stejnou dotační politikou (clo je také formou dotace) znamená dělat stejnou chybu. Někteří si skutečně myslí, že budeme znevýhodněni, když na cizí chybnou socialistickou politiku nebudeme reagovat vlastní chybnou socialistickou politikou. Všimněte si, že obhájci tzv. ochranných cel obvykle nebývají příznivci kapitalismu. I v případě, že je clem zatíženo dotované zboží, nic to nemění na tom, že se jedná o agresi proti spotřebiteli, který se ničím neprovinil. Mám snad já nějaké právo finančně trestat svého spoluobčana za to, že si koupí dotovaný zahraniční výrobek? Pokud žádné takové právo nemám, jak bych ho mohl delegovat na svého demokraticky zvoleného zástupce?