Pochopitelně, odhlédneme-li od zcela jedinečných odstrašujících případů, mám samozřejmě na mysli úchylky profesionálního charakteru. Tato pracovní postižení se projevují nejrůznějšími způsoby a mají prapodivné symptomy. Zcela názorně to lze demonstrovat na chování daného jedince kupříkladu na dovolené. A to je i téma mé statě, protože ani já nejsem žádnou výjimkou z tohoto pravidla.

Vše začíná u při samotném plánování cesty. Pojedeme do Alp. Aha, kampak to vlastně směřujeme? Hm, hm, malé městečko, skoro u hranic s Itálií, to vypadá moc pěkně. Hlavně se schovat někde trochu stranou od lidí, že? Lidí mám za celý rok požehnaně (neřkuli po krk). A nyní pozor! Tak si najdeme webovky toho městečka. Jj, informace pro turisty, jasně….Jenže! A to je právě jádro pudla, po informacích pro turisty starosta neprahne. Automaticky, aniž by sám chtěl, mu prstík skočí na záložku „Úřad“ nebo případně „Orgány města“, a začne se šťourat ve spolcích, záznamech zastupitelstva. No prima, mají tu trubačský spolek, myslivce, no jo, ty máme přeci taky. Jaký mají rozpočet? No těbůh …. (suché polknutí). A kdopak je starosta? Hele, stejně se jmenuje i největší penzion nebo největší sportovní obchod pod sjezdovkou ve městě. Místostarosta je farmář. A starosta se pak spokojeně uchechtne, že je to všude stejné. Samozřejmě, že ve skutečnosti to tak není, protože aktivní lidé bývají obvykle úspěšní v podnikání a třeba i neziskových organizacích či v politice, pouze v Česku se úspěch moc neodpouští a za každý dobrý skutek bývá člověk…..no však to znáte.

Po důsledné rekognoskaci cílového terénu se starosta, v mém případě starostka, pouští do balení. Konečně volno! Rozhodně žádné lodičky, šatičky, kostýmky, serepetičky. Pěkně pohory, funkční triko, teleskopické hůlky. Faktu slibuju, že rtěnku a řasenku nechávám doma, dobrovolně budu obluda, neboť místním kravám je to putna. Taky budu mít spoustu času přečíst si metodiky, zákony, stará jednání, podrobně smlouvy, bezva, už se na to skoro těším, v práci na to není čas.