Premiér Babiš: Pravidelné nedělní hlášení přímo z terénu

21. 7. 2019 22:00

Komentář na facebookovém profilu k uplynulému týdnu

Premiér Babiš: Pravidelné nedělní hlášení přímo z terénu
Foto: Archiv Andreje Babiše
Popisek: Premiér Babiš v aplikaci FaceApp

Čau lidi, takhle jsem vypadal, než jsem vstoupil do politiky, a takhle budu vypadat za pár let, pokud pojedu stejným tempem jako doteď. Teda aspoň to tvrdí moji kolegové, co tu srandu vyrobili. Jsou to fakt magoři. No aspoň vidíte, s kým dělám.

Teď ale pojďme na to hlášení. Hned na začátku mám pro vás zprávu, která spoustu lidí určitě šokuje. Pokud jste to teda už nečetli. Vyšel žebříček OSN, jak si jednotlivé země vedou v udržitelném rozvoji. To znamená, jak jsou na tom se vzděláním, zdravím, životním prostředím, inovacemi, spravedlností a dalšími celkem 17 klíčovými věcmi. A víte, jak dopadla Česká republika? To neuhodnete.

Jsme sedmí. Sedmí na celém světě!

Před Norskem, Nizozemskem, Novým Zélandem, dokonce i před Japonskem (!), Švýcarskem (!!), Kanadou (!!!)… Já vím, že to zní neuvěřitelně, vždyť jsme si zvykli nadávat sami na sebe, shazovat se před jinými národy. Ale fakt to není potřeba. Už to nedělejme, je to pasé. Jsme pracovitý a šikovný národ. Jak jsem napsal ve své vizi. O tom reportu si můžete přečíst buď výcuc nebo ho najdete celý ke stažení. Dávám za chvilku sem na Facebook.

Oproti minulé zprávě OSN jsme se posunuli nahoru o 6 míst. Teď už nikdo nemůže říct, že naše vláda není úspěšná. Ale hlavně je to úspěch, který patří všem občanům této země, co chodí každý den do práce. Zvyšujeme životní úroveň lidí v naší zemi a snažíme se zlepšit jejich každodenní život. Však vám o tom píšu už hlášení číslo 101.

Máme ale jeden problém. My všichni. Problém, na který předchozí vlády vyloženě kašlaly, i když je odborníci varovali, že budoucnost naší země je v ohrožení. Ten problém se jmenuje SUCHO. A celkově klimatická změna, která přináší nejen dlouhá a extrémní vedra, ale naopak taky třeba povodně.

Naši předci za posledních 100 let vysušili milion hektarů mokřadů a rybníků, postavili tisíce kilometrů meliorací, aby mohli využívat zemědělskou půdu, vybetonovali koryta řek, aby voda rychleji odtékala. Celková délka říční sítě se zkrátila o 30 procent, rozloha niv a mokřadů klesla o šílených 80 procent, rozloha rybníků klesla od 17. století o 70 procent, rozoráno bylo 270 000 hektarů luk a pastvin. Prostě dělalo se všechno pro to, aby se odvedla voda a dalo se líp půdu obhospodařovat. Jenže dneska to kvůli suchu potřebujeme dělat přesně naopak. Víme to už spoustu let a tu nečinnost minulých vlád budeme napravovat ještě dlouho.

Začal s tím Richard Brabec, když se stal ministrem životního prostředí. O tom, jaké dělá už pět let projekty na získávání a udržování vody v krajině, vám píšu průběžně. A tenhle týden jsme si spolu dali třídenní výjezd do Středních a Jižních Čech, abychom se podívali, jaké jsou zatím výsledky. V autobusu s námi jel i ministr zemědělství Miroslav Toman a ministr dopravy Vladimír Kremlík, abychom mohli po cestě zkontrolovat, jak pokračují práce na silnicích.

Nejdřív jsme jeli na Rakovnicko. To patří mezi nejsušší místa naší země. Ve spolupráci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství a Státního podniku Povodí tam vznikají vodní nádrže Šanov, Senomaty a hlavně Kryry, které budou kumulovat vodu z řeky Blšanky, ale i přivaděč vody z Ohře. Voda se nebude používat na výrobu pitné vody, ale bude tam sloužit hlavně na závlahy pro zemědělce a místní průmysl, a taky pro zlepšování výšky vody v místních říčkách a potocích, aby úplně nevyschly a zůstal v nich život. Celková investice 3,5 miliardy.

Byli jsme taky v Nenačovicích podívat se na revitalizaci potoka. Díky ní se potok prodlouží, rozvolní a změlčí se koryta, vznikne několik tůní v původní trase koryta potoka. Změlčené koryto míň odvodňuje zeminu okolo. To je obrovský přínos v obdobích sucha. Zároveň takovým členitějším korytem pomaleji teče voda během povodní a snadněji se rozlije do okolní nivy. Tím pádem nebude mít takový dopad na níž položené obce.

Jsou tři hlavní důvody, proč musíme pracovat na zadržování vody v krajině. Jednak je to naprostý základ pro to, abychom mohli doplňovat podzemní vody, taky ochraňuje půdu před erozí, a jak jsem ukázal před chvilkou na příkladu Nenačovic, spolehlivě funguje i jako ochrana před povodněmi. Protože nejen extrémní sucho, ale i extrémní lijáky jsou projevem klimatické změny.

Půdu zadržujeme tak, že budujeme mokřady, tůně, rybníky, průlehy v krajině, vysazujeme zeleň a krajinné prvky jako remízy nebo biopásy na zemědělské půdě, revitalizujeme vodní toky, necháváme rozlít vodu do krajiny z koryt řek nebo zpomalujeme odtok vody. Právě Nenačovice jsou modelový projekt.

A takových projektů, dámy a pánové, realizovalo Ministerstvo životního prostředí pod Richardem Brabcem už 1000 za celkem 3,5 miliardy korun. Myslím, že super práce na to, že to běží teprve od roku 2014.

Další ukázkový projekt, který řeší nejen sucho, ale zároveň i ochranu před povodněmi, je obnova retenční nádrže na Cehnickém potoce. Tak jsme se tam taky vydali.

Starou nádrž odbahnili a opravili ji, obec k tomu ještě vykoupila další pozemky, aby u nádrže mohla vytvořit mokřad a tůně. Celý projekt tak dostal několik funkcí. Protipovodňovou ochranu, zadržování vody v krajině, rozvoj biodiverzity a taky možnost rekreace pro lidi ze širokého okolí.

Starostka Cehnic, paní Helena Sosnová, je naprosto skvělá dáma a udělala nám přednášku, že díky revitalizaci se 100 místních obyvatel už nemusí bát 100leté vody. A po dokončení hráze se všichni těší na to, že se okolí nádrže stane oblíbenou odpočinkovou lokalitou. Po dokončení rekonstrukce nádrže vznikne retenční prostor o objemu 50.000 kubíků. Dostali na to dotaci 13,5 milionu korun.

Sedli jsme do busu a jeli se podívat dál. Do Heřmaně. A opět projekt, který pomáhá návratu vody do krajiny. Revitalizací toku řeky Stará Blanice tu došlo ke zpomalení odtoku vody. To pomůže nejen zvýšit zasakování vody do podzemí, ale i při jakýchkoli povodňových extrémech se voda rozleje do široké nivy, kde se postupně vsákne. Taky tady udělali migrační přechody pro ryby. Rozsáhlý projekt stál 50 milionů korun a obec na něj získala podporu v plné výši z prostředků EU a Ministerstva životního prostředí.

Anabázi na téma sucho jsme skončili ve čtvrtek v poledne v obci Jivno. Vyschla jim tady studna, na kterou byli napojení od roku 1952. Právě obcím, které nejsou napojené nebo nemají možnost připojit se na velké vodní nádrže, dochází voda v lokálních vrtech. Pro ně jsme na Ministerstvu životního prostředí spustili už před třemi lety speciální program na posilování a budování zdrojů pitné vody.

Je to program, který jsme vytvořili malým obcím přímo na míru, aby se mohly přizpůsobit klimatické změně a důsledkům sucha. Z peněz Ministerstva životního prostředí posilujeme zdroje pitné vody v malých obcích, kde nemají možnost připojení na velké vodní nádrže.

Za poslední dva roky už jsme schválili 418 projektů za 470 milionů korun a další žádosti pořád přichází.

Těch 418 úspěšných projektů znamená 200 tisíc lidí, kteří už se nemusí bát o pitnou vodu. O dalších zhruba 450 milionů korun si můžou obce žádat až do konce příštího roku.

Vemte si, jak jsme dokázali pomoct třeba právě Jivnu. Tam se lidi potýkali se suchem dlouhodobě. Nejsou napojení na větší vodárenskou soustavu, ale jen na lokální vrt, který je z roku 1952, hluboký 9 metrů, který v posledních letech vysychá. Jen v srpnu 2018 jsme jim museli cisternami dovézt 156 kubíků pitné vody. V roce 2016 si jejich radnice požádala o dotaci 600 tisíc korun z Ministerstva životního prostředí na dva hydrogeologické vrty. Průzkum našel dostatečně vydatný zdroj vody, 70 metrů hluboký vrt, jak pro část obyvatel Jivna, kteří ještě nejsou napojení na veřejný vodovod, tak pro část obce Vyhlídky. Obec tak teď za dalších necelých 600 tisíc korun realizuje úpravu vrtu pro čerpání vody a jeho napojení na stávající vodojem. Projekt stál tedy celkem 1,2 milionu korun.

Během naší cesty jsme taky oznámili jednu novinku. Ministerstvo životního prostředí bude nově financovat takzvané adaptační projekty Státního pozemkového úřadu. Jsou to věci jako třeba výstavba poldrů a retenčních nádrží nebo protierozní opatření pomocí zakládání biokoridorů, obnova polních cest nebo remízů v zemědělské krajině. Pozemkový úřad disponuje spoustou připravených projektů v hodnotě až 1,5 miliardy korun, ale v rámci Programu rozvoje venkova v gesci Ministerstva zemědělství se už prostředky vyčerpaly. Na pomoc tak přichází Ministerstvo životního prostředí a umožní čerpání ze svých programů. Kofinancování některých projektů zajistí Ministerstvo zemědělství.

A v pátek Šumava! I odsud, stejně jako z celého výjezdu, jsem vám dával fotky. Vydali jsme se až na Modrý sloup u hranic s Bavorskem a mohli jste vidět, že to byl docela slalom a běh přes překážky. Přechod se otevře turistům příští rok, až se vyřeší náhradní prostor pro tetřevy. Viděl jsem vlky, i houby jsem našel. Samozřejmě jsme tady ale byli s Richardem Brabcem pracovně. Mezi odborníky neustále probíhá tvrdá polemika, jak nejlíp bojovat proti kůrovci a které zóny mají být zásahové nebo bezzásahové. Já se přijel podívat na vlastní oči. Provedl nás ředitel národního parku pan Pavel Hubený a teda můj závěr je, že se s kůrovcem vyrovná příroda sama, navíc v takových zónách je podstatně víc vzácných rostlin a živočichů. Co se týče vody, je hlavní na Šumavě vrátit do mokřadů vodu. Na to má národní park skvělý projekt ve spolupráci s EU a taky je do něj zapojený Bavorský les.

Ty tři dny v přírodě pro mě byly neskutečně poučné a potkal jsem spoustu skvělých lidí. A v úterý jedeme s Richardem Brabcem vypouštět sysly! Jo, čtete správně. Na Lounsku pořádají už třetí vypouštění kriticky ohrožených syslů obecných z odchovů do volné přírody. Program jeho záchrany běží už od roku 2008 a připravila ho Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Moc se na to těším.

Tak, ale teď už pojďme na tu dopravu. Protože i to bylo klíčové téma našeho výjezdu. S Vladimírem Kremlíkem jsme zajeli na Pražský okruh, kde začneme v roce 2021 stavět 12,6 kilometru dlouhý úsek mezi D1 a dálnicí na Hradec Králové.

Jen pro vaši představu. Náklady na výstavbu se blíží částce 17,2 miliardy korun. Podle Ředitelství silnic a dálnic je zprovoznění téhle části okruhu plánované na rok 2025. To je podle mě moc pomalé, musíme to zrychlit. Chci, aby řidiči mohli nový úsek využít už v roce 2024.

Chápu ale, že se kolem toho řeší plno věcí. Pokud všechno půjde hladce, získá stavba už v letošním roce územní rozhodnutí. Teprve pak můžeme začít s výkupem pozemků. A je to docela brutál. V tomhle případě musí stát jednat se 499 vlastníky. Všechny jsme už oslovili. Reagují různě. Jako asi v každém takovém případě. Někteří odpoví kladně, jiní záporně a další neodpoví vůbec… Nejlepší by bylo se dohodnout se všemi, ale tam, kde to nevyjde, budeme muset přistoupit k vyvlastnění, což je poměrně komplikovaný a zdlouhavý proces. Právě s tím by ale měla pomoct naše novela zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury.

V plánu je taky stavba další části Pražského okruhu, která propojí současný okruh s ústeckou dálnicí D8 a taky s plzeňskou dálnicí D5 po severní straně Prahy. Teď už jsme ve fázi posudku vlivu stavby na životní prostředí a zpracování studie proveditelnosti.

Vnější Pražský okruh by měl po dokončení měřit podle dosavadních plánů asi 83 kilometrů, v provozu je teď zhruba polovina. Kromě propojení brněnské dálnice D1 do Běchovic taky chybí celá severní část z Ruzyně přes Suchdol, Březiněves až k Černému Mostu. Dokončené nejsou ani radiály, což jsou silnice, které mají propojit vnější a vnitřní okruh Prahy.

Nasedli jsme do busu a jeli zkontrolovat další stavbu. Dálnici D3, konkrétně její trasu ve středních Čechách. V Jílovém u Prahy jsme se potkali se starosty obcí, které budou stavbou zasažené, a sdružením Alternativa D3 k vedení dálnice. Atmosféra tam byla celkem bouřlivá, asi stovka lidí s transparenty demonstrovala proti dálnici a našlo se i pár, kteří měli problém se mnou osobně. Ale v pohodě, s demonstranty se nehádám, přijel jsem pracovat. S Vladimírem Kremlíkem jsme všem zdůraznili, že debatu o trase dálnice není možné vést donekonečna, žádná varianta nevyhoví úplně všem, musí zvítězit obecný zájem.

O potřebnosti téhle dálnice nikdo soudný nepochybuje. Jedná se o dlouholetou prioritu Středočeského i Jihočeského kraje bez ohledu na to, kdo tady zrovna vládl. Cestu na jih využívá obrovské množství aut i kamionů. Hustota dopravy navíc bude dál stoupat. Dálnici v žádném případě nemůžeme nahradit tím, že akorát zvýšíme kapacitu severojižní benešovské silnice I/3. To znamená, že bychom ji rozšířili na některých místech o další jízdní pruh, vybudovali obchvaty obcí nebo mimoúrovňové křižovatky, jak prosazují aktivisté z Alternativy D3. To by nestačilo. Bezpečnosti a rychlosti dálnice se to absolutně nemůže rovnat. Dobudování dálnice navíc umožní dopravní alternativu pro případnou opravu nebo havárie na I/3 a obráceně.

Já ty lidi samozřejmě chápu. Jasně. Dálnice zasáhne do jejich životů i krajiny, a proto jsme taky přijeli diskutovat. Jsme připravení řešit problémy s hlukem, s nedostatkem vody, pokud výstavba ohrozí její zdroje a tak podobně. Ale o trase už bylo rozhodnuto. A nebyla to naše vláda. To, čemu se říká Západní varianta D3, bylo vládou naplánované už roku 1999. Dneska je to přesně 20 let, co vláda schválila usnesení k návrhu rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010. No škoda, že to za těch 20 let nepostavili. Tehdy ještě neexistovaly kraje, ani jsme nebyli v EU. Schválila to vlastně až Zemanova vláda, ODS to vůbec neřešila.

Dnes je konečně po všech možných peripetiích a soudních tahanicích schválená, má posudek vlivu na životní prostředí, zkrátka konečně máme nějakou trasu, kterou můžeme v roce 2024 začít stavět.

V tom samém roce bude zprovozněné dálniční spojení z Tábora na česko-rakouskou hranici. Zaznamenal jsem různé posměšné poznámky k tomu, že jsem se vyjádřil, že doufám, že z rakouské strany to taky stihnou do roku 2024, na rozdíl od těch, kteří to blbě komentovali, kteří se mi vysmívali, znám přesný stav věcí. Rakousku chybí postavit 14,5 km dálnice v Rakousku, kde dálnice končí ve Freistadtu Nord, dělají přípravu na 7 km a v průměru stavěli úseky z Lince na českou hranici 11 let. Poslední úsek 7 km zatím nemají v přípravě. Proto budu psát místnímu hejtmanovi o tom, že ČR má jasný plán a 2024 budeme na hranici, a aby si to naplánovali stejně. A samozřejmě, potom, co Sebastian Kurz bude znovu premiérem, to s ním budu řešit.

Středočeský úsek tak zůstane jedinou nedostavěnou částí dálničního spojení mezi námi a Rakouskem. O tom, že ho potřebujeme, se mluví už třicet let.

A tady shrnutí, co se zatím stalo:
Od roku 2001 byly prověřovány alternativní varianty vedení dálnice D3.
V letech 2004 – 2005 byl proces pořízení územních plánů brzděn nesouhlasy MŽP.
Prosinec 2005 – usnesením vlády č. 1643 byla vybrána varianta „Stabilizovaná“
Prosinec 2006 – schválili zastupitelé Středočeského kraje ÚP VÚC Pražský región a VÚC Benešovsko s variantou „Stabilizovaná“
Únor 2012 – MŽP schválilo západní variantu středočeské části dálnice D3 v rámci procesu EIA (stanovisko EIA výslovně preferuje západní variantu – tj. Stabilizovanou) z hlediska dopadů na veřejné zdraví
Červenec 2013 – zrušeno vymezení koridoru v ZÚR soudem
Červenec 2015 – schválena aktualizace ZÚR Středočeského kraje – znovuzanesení koridoru D3 ve variantě „Stabilizovaná“

Jasně, až za naší hejtmanky Jarky Jermanové došlo k definitivnímu schválení.

Když začneme podle plánu, dokončíme ho v roce 2028. Kdybychom přistoupili na to, že trojku povedeme jinudy, nebo místo ní budeme stavět něco jiného, jak aktivisté navrhují, jsme zase skoro o dvacet let zpátky. Navíc bude chybět alternativní spojení k D3 a přijdeme o možnosti lokálního spojení pro místní obyvatele. To znamená, že lidi by na ni museli najíždět na dálničních nájezdech, ne jak jsou dneska zvyklí. To je to, co jsme se lidem snažili vysvětlit, a já myslím, že každý rozumný člověk to musí chápat.

Pojďme dál. Na cestě do Rakouska leží obec Netřebice. Projede tu 8,5 tisíce aut denně, každé páté je kamion. Silnice se nedá bezpečně přejít. 15 metrů od ní je mateřská školka, kterou jsme navštívili. Ptal jsem se, proč není na přechodu semafor, a bylo mi řečeno, že to policie zamítla. Budu psát ministrovi Hamáčkovi dopis a žádat ho, aby tam ten semafor nainstalovali. Protože když už obyvatelé této vesnice trpí, tak bychom jim, než postavíme do roku 2024 tu dálnici, měli zařídit ten semafor.

Všichni se ptali, kdy už dálnice konečně bude. Naštěstí se už staví. Jedná se o jižní část obchvatu Českých Budějovic, úsek přes 12,5 kilometru dlouhý a auta po něm dojedou až do okresu Český Krumlov. Italsko-slovenské sdružení firem tady začíná nabírat drobné zpoždění. Jde sice jen o tři týdny, které se týkají dokumentace stavby, ale musíme je hlídat, aby to dohnali.

V Netřebicích jsme se dozvěděli, že jsme první státní návštěva od roku 1895, kdy je navštívil ještě císař František Josef. Třeba se sem vrátíme, až budou v roce 2022 slavit otevření dálnice. Těch oslav bude v kraji mnohem víc. Na jihočeské D3 je teď rozestavěných víc než 30 kilometrů. V roce 2021 zahájíme výstavbu zbývajícího úseku k rakouským hranicím. Pokud by Rakousko na své straně zrychlilo výstavbu zbývajících 15 kilometrů dálnice, v roce 2024 by byl hotový celý úsek Tábor-česko-rakouská dálnice.

Během výjezdu jsme debatovali i se starosty obcí podél silnice I/22 z Klatov přes Horažďovice a Strakonice do Českých Budějovic. Ti se obávají, že kamiony tudy budou objíždět silnici I/20 z Plzně do Českých Budějovic přes Blatnou a Písek, která pro ně bude od příštího roku zpoplatněná. To by podle nich mohlo znamenat dopravní katastrofu. Nevím, jestli přímo katastrofu, ale problém to být může, a nejen na téhle silnici. Na Ministerstvu dopravy už máme pracovní skupinu, která se k tomu se zástupci krajů a obcí schází a připravuje řešení.

Nejdřív ale musím připomenout, že kdyby bylo po našem, k žádnému rozšiřování mýta nedošlo a nemuseli jsme nic řešit. Byl to premiér Sobotka, který rozšíření mýta prosazoval a hrozil dokonce vyhozením Dana Ťoka z vlády. Sobotka chtěl dokonce zpoplatnit až 3000 kilometrů silnic I. třídy. Těch 900 kilometrů byl kompromis, který teď už nejde měnit. Paní starostku Sosnovou z jihočeské Cehnice a další přítomné starosty jsme ale ujistili, že pokud se během jednoho roku objíždění placených úseků ukáže jako problém, jsme připravení dvaadvacítku další rok taky zpoplatnit, možná i dřív.

Priorita naší vlády je nejen výstavba nových dálnic, ale taky oprava dálnic a silnic 1. třídy. S opravami ale negativně souvisí stovky uzavírek, nejvíc jich je právě teď v létě. Většina řidičů uzavírky zkousne, ovšem jen pokud je na stavbě živo. Pokud ne, začne se každému z nás řidičů vařit krev, hlavně když okolo jezdíme každý den.

Dostal jsem podnět, že výměna 1,5 kilometru asfaltu u Palačova u Nového Jičína trvá skoro dva měsíce. Ověřil jsem to a opravdu se na stavbě začalo pracovat 3. června a do dneška, to znamená po 7 týdnech, není hotovo! Na stavbě jsou prý jen stroje, žádní dělníci.

Takhle špatně funguje stát už desítky let, přidává se k tomu i nedostatek zaměstnanců, stavební firmy je sdílejí mezi více stavbami a stavby stojí. Ve Francii se běžně asfalt mění v noci, sice za vyšších nákladů za mzdové příplatky, ale za mnohem nižší společenské škody.

Společenská škoda je hlavně čas našich lidí strávený v kolonách, který by jinak trávili v práci nebo s rodinou. Plus pohonné hmoty a tak dál. Znáte to. Existuje důvod, proč by to nemělo fungovat u nás stejně jako ve Francii? Neexistuje! Je to jen neschopnost úředníků a stavebních firem a hlavně špatný systém.

Aby stát fungoval co nejefektivněji, musí se nastavovat takové systémy, které všechny motivují ke společnému cíli. Systémové řešení je třeba, že stavební firmy budou platit zábor silnice na metry čtvereční přes bílý den v takové výši, že bude dostatečně motivační, aby oprava trvala hodiny, nebo dny, nikoliv týdny. Pokud stavební firma ubere řidičům celý pruh, tak bude sazba mnohonásobně vyšší.

Abych nespoléhal jen na systém, je potřeba zvýšit kontrolu. Než platit stovky dalších úředníků, mohli bychom zřídit jen malé oddělení dopravního ombudsmana o maximálně 4 lidech, 2 v kanceláři, 2 v terénu, kteří budou zpracovávat podněty řidičů. Proč mít kontrolora na každé uzavírce, když tam máme vás, řidiče, vy to lajdáctví vidíte sami.

U toho Palačova, o kterém jsem vám psal, se neměnilo nakonec jen 5 centimetrů koberce, ale dalších 10 centimetrů podkladové vrstvy. Toto už by se asi v noci nezvládlo, ale v řádů dnů, nikoliv týdnů, určitě ano.

Minule na D1 jsem vjel do uzavírky se zúžením do jednoho pruhu, samozřejmě kolona. Nezdálo se mi, že by bylo nutné řidičům vzít jeden pruh, začal jsem se ptát: kdo o tom rozhoduje? Existuje manuál dopravního řešení uzavírek, který by dal závazné noty pro všechny? Odpověď byla: neexistuje. Jak pak mají lidi věřit ve funkční stát?

Manuál by byl závazný pro všechny stavební firmy, každý typ opravy vozovky by měl popsané dopravní řešení uzavírky, tak aby na dálnicích byly zachovány dva pruhy v každém směru. V kombinaci se zpoplatněným záborem se bude řidičům žít mnohem líp.

Pojďme dál.

Nezákonné exekuce. V předchozím hlášení jsem vám popsal, jak se je snažíme zastavovat. Respektive, jak tlačíme soudy k tomu, aby ty neplatné exekuce zastavovaly. Zapojujeme i velké zaměstnavatele. Angažuje se v tom hlavně náš poslanec Patrik Nacher a samozřejmě ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Kdo jste to nezaznamenali, tak určitě koukněte do toho hlášení. Najdete tam i návod, jak se proti neplatné exekuci bránit. Dávám za chvilku odkaz sem na Facebook.

No, a tenhle týden už ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že identifikovalo až 133 tisíc případů, kdy by mohla být exekuce vedená proti někomu protiprávně. Už v červnu rozeslalo soudům tabulku s podrobnými údaji o těchto exekucích, aby jim ulehčilo hledání. V září se na soudy obrátíme znovu, aby nám sdělily, jakým způsobem v zastavování nezákonně vedených exekucí pokročily a na jaké problémy při tom narazily. Snažíme se prostě pomoct lidem, jak to jen jde. Schválně koukněte na tiskovku Ministerstva spravedlnosti, kterou taky přikládám sem na Facebook.

A další velké téma. Lithium. Je to strategická, extrémně vzácná surovina. Na světě je jen pár míst, kde se těží ve velkém, a přitom je potřeba do moderních baterií v elektroautech a na další supermoderní technologie. Nám ji málem za bílého dne ukradli. Určitě si vzpomínáte, jak jsem před dvěma lety vyváděl, když jsem se dozvěděl, že tehdejší ministr průmyslu Jiří Havlíček podepsal bez vědomí vlády s australskými těžaři memorandum, že u nás můžou těžit, zpracovávat a my jen budeme koukat, jak někdo jiný na téhle vzácné surovině bohatne.

Na to prostě nešlo nereagovat. Všichni odborníci kroutili hlavou, co to tehdejší ministr dopustil. Udělal jsem tehdy všechno, co bylo v mých silách, aby lithium zůstalo pod kontrolou státu.

Povedlo se. Teď dostal příležitost tohle téma uchopit náš ministr a vi cepremiér Karel Havlíček. Musím říct, že se na svém úřadě zorientoval fakt rychle a na rozdíl od svého předchůdce-jmenovce jede jako namazanej stroj, jak se zpívá v jedné písničce. A postupně vytahuje ze skříně jednoho kostlivce za druhým, nehledě na to, koho si tím naštve.

U lithia měl zadání dost složité. Dostat ho zpátky pod kontrolu, vyhnout se arbitráži s australskými investory, nezasáhnout státní rozpočet a garantovat ekologickou šetrnost, protože těžba se dotkne celého okolí.

Navíc jsem chtěl, aby to zvládl rychle, protože lithium je základní surovina pro výrobu lithiových baterií potřebných pro elektro vozidla, takže se z něj začíná stávat obrovský hit po celém světě.

No a Karel Havlíček, po dvou měsících, co dělá ministra průmyslu, přišel společně s vedením ČEZ s řešením! Proč nekoupit australskou firmu, která už má potřebná povolení pro těžbu?

Přesněji řečeno: skupina ČEZ, ve které má stát 70procentní podíl, si na základě komerční půjčky zajistila opcí možnost nákupu majoritního podílu u australské společnosti EMH, která prostřednictvím českého subjektu disponuje potřebnými povoleními pro těžbu.

Do konce roku musíme zjistit, jaký je skutečný potenciál na Cínovci, jak by to bylo technologicky schůdné, a pokud ČEZ dojde k závěru, že to dává smysl, podíl nakoupí.

Zapadá to do strategie ČEZ, který jasně vnímá, že s nástupem elektromobilů se všechno bude točit kolem toho, kdo bude vyrábět baterie. A jak už jsem psal, právě lithium je základní surovina.

A víte, co je nejlepší? V současnosti ČEZ připravuje s podporou vlády československý projekt výzkumné platformy pro výrobu baterií a uvažuje o investici do vlastní výroby. Zároveň si připravuje i pozici vlastní těžby lithia. Dokonalý řetězec, zajímavá podnikatelská příležitost.

Ale jsme na začátku, nejdřív musíme opravdu zjistit, jaké jsou reálné šance těžby. Každopádně, po dvou letech je míč zase na straně státu, ne cizích investorů. Plníme tedy další slib lidem.

No a když už jsme u těch kostlivců zděděných po předchozích ministrech, ministr Havlíček jen dva dny po zveřejnění řešení lithia otevřel další téma. Ukládání jaderného odpadu. Problém, který nechtěl nikdo řešit, všichni ho jen přehazovali na další vlády a posouvali termíny.

Výsledkem toho je totálně rozhozený vztah mezi státem a lokalitami, kde se má odpad skladovat. Je jich celkem 9. A já se dotčeným obcím vůbec nedivím, když jim stát říká stále něco jiného. Všichni ale víme, že odpad musíme za dalších 50 let skutečně někde uložit a je nutné to aktivně a hlavně otevřeně řešit.

Karel Havlíček na nic nečekal a rozhodnul se osobně sejít se starostmi 53 obcí, i když tušil, že to může dopadnout tvrdým střetem. Ale bylo to úplně naopak. Starostové se chovali korektně, a i když někteří z nich jasně řekli, že nesouhlasí s tím, aby v jejich lokalitě bylo úložiště, byli velmi věcní, slušní a ocenili snahu zahájit jinou formu komunikace.

Nechceme jim něco diktovat a nutit je z pozice síly. Myslím, že slyšeli od nějakého ministra poprvé, že pokud něco stát požaduje, tak za to i něco nabízí. Karel Havlíček starostům představil zákon, v rámci kterého budou obce poprvé zapojené do celého procesu na právní bázi a zároveň představil změnu finančních kompenzací. A jasně uvedl termíny. Do 30. 6. 2020 bude známá poslední čtveřice lokalit a do roku 2025 bude vybrané místo, kde se začne přibližně v roce 2050 úložiště připravovat. A taky poprvé sdělil, co stát pro budoucí lokalitu bude garantovat: bezpečnost, ekologickou šetrnost, velký ekonomický benefit a absolutní transparentnost. Ale nikam nespěcháme, je potřeba najít rozumné řešení pro všechny dotčené.

Mezinárodní témata. Sešel jsem se s paní komisařkou Věrou Jourovou. Měla doteď v Evropské komisi na starosti komplikovanou problematiku justice, digitálního práva, ochrany osobních údajů. Bylo to složité portfolio, ale zvládla ho dobře. A právě o těchto portfoliích, tedy důležitých úkolech, které budou čekat novou Komisi, jsme s Věrou Jourovou jednali.

Bakalova média, Aktuálně a Respekt, se snaží navodit dojem, že z hlediska nominace komisaře je nějaký problém, údajně z toho důvodu, že vláda ještě neschválila návrh našeho komisaře. Mimochodem, států, které ještě nenominovali komisaře, je 13, a pro těžko chápavého komentátora z Twitteru to znamená, že je 15 nominací, a z toho 4 nominace, Německo, Nizozemsko, Španělsko a Dánsko, byly domluveny na Evropské radě. Takže 13 a 15 je 28.

Myslím si, že pro nás je důležité nějaké ekonomické portfolio – jsme silná proexportní země, takže logicky bychom měli chtít oblast vnitřního trhu nebo mezinárodního obchodu. Příštích pět let bude taky důležitá oblast digitálu, i tam máme koho nabídnout.

A po tomto týdnu máme i novou předsedkyni Evropské komise. Jmenuje se Ursula von der Leyenová a prošla parlamentem jen hodně těsně. Povedlo se to díky hlasům našich ANO europoslanců, ale i dalších poslanců V4. Visegrad tedy sehrál klíčovou roli v jmenováni první ženy do čela Evropské komise. To je dobře a jsem rád, že byla zvolená. Slíbila posilovat Evropu, a hlavně naslouchat jak západu, tak ale i východu Evropy, nedělat rozdíly. To potřebujeme. Už proto, že se to posledních pět let moc nedělo...

Teď nás čeká nominování našeho kandidáta na post eurokomisaře. A mně jde hlavně o to, abychom pro Česko získali zajímavé a důležité portfolio. Kandidáta jmenuje naše vláda, ale musí být schválen i Evropským parlamentem. Kandidát prochází slyšením ve výborech, tak jsem zvědavý, jak se k tomu zase postaví naši čeští europoslanci. Určitě vzpomínáte, jak paní Šojdrová psala dopis proti paní Charanzové, protože je za Babiše. Nebo, že zase Piráti píšou x udavačských dopisů do Bruselu, že jsem ve střetu zájmů. Češi proti Čechům, místo abychom táhli za jeden provaz. Vypadá to, že hlavní náplň českých pirátů v Evropském parlamentu bude promigrantská politika, zelený fanatismus a hlavně útoky na mě.

S novou předsedkyní Evropské komise paní Ursulou von der Leyen jsem včera telefonicky hovořil 15 minut, vysvětlil jsem jí přesně, o které portfolio máme zájem a jaké dvě kandidátky na komisaře můžeme nabídnout, protože paní von der Leyen se před volbami sama vyslovila, že by chtěla mít aspoň jednu ženu, ale my jsme schopni nabídnout dvě ženy.

Taky jsem požádal o osobní schůzku a uvidíme, jestli ji dostanu ještě před dovolenou, nebo až po. Nominaci musíme poslat do 26. 8., což bez problémů stihneme. Je potřeba, aby to výbor pro EU projednal v momentě, kdy bude naše nominace známá. Vzhledem k tomu, že poslanci mají od 12. 7. dovolenou a na rozdíl od nás nemusí pracovat až do konce srpna nebo začátku září (další sněmovna je od 10. 9.), tak snad to nebude takový problém, aby se na tohle téma např. 26. 8. dopoledne setkali, když už bude nominace známá, ale samozřejmě je to jejich rozhodnutí.

Mimochodem, kandidáta na komisaře si neschválila ani třeba Francie nebo Itálie a nikdo u nich doma nestresuje, že mají zpoždění.

V Evropě máme už teď velmi úspěšné zástupce. Naše Dita Charanzová dostala během svého prvního mandátu, to je za prvních pět let práce v Evropském parlamentu, řadu cen. Nebudu je jmenovat všechny, to bychom tu byli dlouho. Ale namátkou. Hned dvakrát třeba byla vyhlášená jednou z dvaceti žen, které hýbou Bruselem. Nebo ji vlivný server Politico označil za jednoho z nejvlivnějších poslanců Evropského parlamentu. Taky získala evropského Oscara za zahraniční politiku a nakonec i český časopis Forbes ji už dvakrát zařadil mezi nejvlivnější české ženy.

Teď je Dita místopředsedkyně Evropského parlamentu. To je pro Česko skvělá zpráva a Dita si to určitě zaslouží, protože odvedla pěkný kus práce a věřím, že ještě odvede. Tento tyden se taky stala koordinátorkou Výboru pro jednotný trh a ochranu spotřebitele. Že nevíte, co to přesně obnáší? Taky jsem nevěděl, ale jak jsem zjistil, tahle funkce sama o sobě je hodně důležitá, má vliv na chod celého výboru. Každá politická frakce má vždy jednoho koordinátora na výbor a ten pak rozhoduje o tom, čím se bude výbor zabývat, co bude řešit, udávají prostě chod.

Uspěli i další naši europoslanci, což je skvělá vizitka. Je vidět, že jsme v ANO měli dobře poskládanou kandidátku. Naši lidi jsou odborníci připraveni se aktivně zapojit do chodu věcí, a tak v europarlamentu dostali šanci. Martina Dlabajová se stala koordinátorkou Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), byla zvolená taky místopředsedkyní a vicekoordinátorkou Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT). Martin Hlaváček se stal vicekoordinátorem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), kde může zúročit zkušenosti ze své předchozí diplomatické a náměstkovské praxe zaměřené právě na oblast zemědělství. Ondřeji Knotkovi se podařilo stát se koordinátorem Výboru pro regionální rozvoj (REGI).

Zašel jsem i na pravidelný oběd s velvyslanci členských zemí EU v České republice, který se koná každý půlrok. Pozval mě na něj finský velvyslanec pan Jukka Pesola. Představil mi program finského předsednictví v EU a já mu zase na oplátku vysvětlil, co chceme dělat v průběhu našeho předsednictví V4.

Chceme být hlasem zdravého rozumu v EU, nabízet kompromisy a praktická řešení a netlačit na sílu. Už letos na podzim uspořádáme několik jednání premiérů v Praze, nejdůležitější z nich bude summit Přátel koheze v listopadu, kde budeme bojovat o peníze z rozpočtu EU.

Vysvětlil jsem také všem velvyslancům, o jaké Evropě sním: takové, která nás bude spojovat, kde nebude jeden názor umlčovat druhý a kde se bude dát svobodně obchodovat i cestovat. Všichni se mnou souhlasili, že na takové EU s námi chtějí spolupracovat, což mě potěšilo.

Padaly i dotazy na domácí politiku. Je mi jasné, že cizí diplomaté moc nechápou, proč by měla kvůli ministrovi kultury padat vláda. Ani já to nechápu a doufám, že se nám spolu s panem prezidentem a panem Hamáčkem podaří tento problém brzy vyřešit.

Taky jsem jim vysvětlil celý příběh Lex Babiš a můj názor na pochybný audit Evropské komise. Stejně jako českého-evropského auditora kandidujícího do evropského parlamentu za piráty.

Většinou vám píšu o tom, co se povedlo, co jsme rozhýbali nebo vyřešili. Teď se s vámi ale chci podělit o to, co je evidentně zaseklé.

Praha. Jak víte, chceme postavit moderní, nízkoenergetický administrativní komplex na volných pozemcích v Letňanech, kam bychom soustředili úředníky rozesazené i po drahých budovách v centru.

Teď je to tak, že platíme nesmyslné pálky za údržbu, rekonstrukci, energie a do toho ještě každý rok skoro půl miliardy korun soukromým firmám, od kterých si pronajímáme další prostory, protože ty stávající baráky kapacitou nestačí.

Administrativní centrum v Letňanech je skvělý projekt a jak jsem vám napsal už několikrát, za zhruba 5 let by se nám investice vrátila zpátky.

V rámci dohody s Prahou můžeme řešit i drahý nájem ve Škodově paláci. O podmínkách města jsme ochotní jednat, například jsem jasně řekl, že podporuju co nejrychlejší výstavbu severní části vnějšího okruhu kolem Prahy a pan ministr Kremlík už dostal příslušné pokyny.

Taky místo nové nemocnice podporuju výstavbu nového traumacentra za 5 miliard korun ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, která už má připravený projekt, ale zatím na něj nebyly peníze. Nové traumacentrum by výrazně zlepšilo zdravotní péči o pacienty, která je v současnosti na pravém břehu Vltavy dost poddimenzovaná.

Komplex v Letňanech má za určitých podmínek podporu i od zástupců okolních městských částí, se kterými jednáme. Tento týden mě třeba navštívil místostarosta Prahy 18, který projekt podporuje, protože v něm mimo jiné vidí pracovní příležitosti pro místní obyvatele.

Já to nevzdám a budu dál za rozvoj Prahy bojovat. Uspořádáme mezinárodní konferenci k administrativním komplexům. 1. 10. tam budou mít odpůrci tohoto logického nápadu možnost se obeznámit s tím, jak to funguje v jiných evropských zemích a metropolích, kde podobné projekty už zrealizovali. Účast na konferenci už potvrdilo všech pět oslovených hostů z Norska, Dánska, Německa, Litvy a Estonska.

Jo a když už jsme o toho tématu Prahy, jezdí k nám teď 650.000 čínských turistů a máme z toho samozřejmě ekonomický prospěch. Pan Hřib by si měl přečíst článek od významného sinologa a právníka pana Víta Vojty. Poučil by se z něj o principech mezinárodní diplomacie, až bude chtít příště pronášet silná vyjádření na adresu jiného státu a měnit už uzavřené smlouvy. Dávám za chvíli na Facebook.

Koukám, že jsem dneska extra extra dlouhý, tak už to budu tlačit do finále.

Měli jsme Radu vlády pro koordinaci boje s korupcí, kde jsme projednávali další významná protikorupční opatření, ke kterým se naše vláda zavázala. Projednávali jsme zákon o regulaci lobbingu, nově povedeme seznam lobbistů a lobbované osoby budou muset uvádět, že se s nimi potkávají. Ještě do konce července to projednáme na vládě a předložíme do parlamentu, kde zcela jistě bude probíhat široká diskuze.

A teď už jen v heslech. Jednala Bezpečnostní rada státu. Dal jsem celkem dlouhý rozhovor Deníku a byl za mnou mladý reportážní fotograf Fanda Majer. Byl to super pokec o fotkách, ukazoval mi svoje práce a nejvíc se mi asi líbila fotka… z demonstrace proti mně. A taky fotka ze 17. listopadu 2018 z Národní třídy, kde skvěle nafotil moje podporovatelky paní Aňu Geislerovou a paní Marthu Issovou. No nemohl jsem si pomoct, je dobrej.

Tak. A než někdo začne prskat, že jsem použil na úpravu fotky aplikaci FaceApp, před kterou všichni varují, že odesílá data – zejména varují ti lidi, co sami píšou na Facebook, kde jsou na dovolené a podobně, tak chci doporučit super článek od Michal Zlatkovský, který český internet zná a když ten něco řekne, tak to něco znamená. Vydal ho pro zajímavost iROZHLAS.cz, a dávám vám ho chvilku po vydání sem na Facebook.

Tak jo, to by bylo. Mějte se fajn.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zdechovský (KDU-ČSL): Realita, ze které mrazí

13:49 Zdechovský (KDU-ČSL): Realita, ze které mrazí

Komentář na facebookovém profilu k videu, zveřejněnému na internetu