Pan Čižinský už odešel, ale ten jeho papír jsem poslal esemeskou Hamáček, Petříček, Vojtěch, tak uvidíme, jak budou reagovat. No, k tomu Bělorusku. Ano, to je nějaký příběh toho, co jsem říkal a neříkal. Je to autentické, ano. Já jsem přišel v pátek domů a moje dcera mi ukazovala ta videa a bylo to něco strašného. To bylo 14. 8., pátek. Tak jsem na to reagoval a v tom čase už polský premiér se snažil prosadit svolání Evropské rady kvůli Bělorusku. Ale Charlesi Michelovi se to do toho moc nechtělo, tak říkal koncem září.

Tak jsem mu začal taky pomáhat, psal jsem prezidentu Macronovi, paní kancléřce, premiérům V4. Podpořil jsem to a nakonec na náš společný tlak proběhla ta rada 19. 8. - to bylo ve středu - videokonferencí. A ano, protože moje angažování v lidských právech - ano, pro mě, pokud se angažuji, tak vidím alespoň minimální šanci v tom, že bychom něco mohli změnit a tehdy jsem to viděl. Tehdy jsem měl z toho dobrý pocit a angažoval jsem se, protože vyzývat některé režimy k dodržování lidských práv je fajn, ale u některých je jasné, že se to nezmění, ale že to není můj styl. Já když jsem se angažoval, tak jsem se angažoval, protože jsem měl pocit, že to může dopadnout.

A samozřejmě jsem se i potkal tady s běloruskou menšinou, předali mi například tu stížnost na toho výrobce rozbušek. To jsem taky prověřoval, že to ani neprodávali, včera byl zase fake - běloruský kamion že byl v té firmě, je to zase fake - to je to, o čem paní Langšádlová mluvila. Je to vlastně podvod. Dali mi celý seznam lidí, kteří byli, kteří přišli o život a kteří byli zatčeni, a tak dále.