Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já jsem si vědom toho, že tato schůze byla svolána k jiné situaci, ale považuji za potřebné, nutné, nezbytné bohužel na úvod tohoto zasedání promluvit o jiné věci, a to je o vývoji situaci na Ukrajině. 

My ten vývoj, který sledujeme, nemůžeme v žádném případě ignorovat, nemůžeme před ním zavírat oči, nemůžeme se tvářit, že se ho netýká. Musíme jasnými slovy pojmenovávat, co se děje a být si toho vědomi. A děje se to, že Evropa je v tuto chvíli krok od války. Včerejší uznání povstaleckých republik na východě Ukrajiny a následné zahájení vojenské mise je ze strany Ruska jednoznačným aktem agrese vůči suverénnímu státu a je zcela zjevně porušením mezinárodního práva. Myslím, že o tom dnes nemůže pochybovat vůbec nikdo. Agresivní projev ruského prezidenta Putina a jeho následné kroky ukázaly způsob myšlení ruského prezidenta a také jeho zájmy, to, po čem touží, čeho chce dosáhnout. A aby toho dosáhl, tak se neostýchá použít vojenskou sílu a před tím oči zavírat nemůžeme.

Kdo sleduje zahraniční politiku, tak ví, že nejsme svědky ničeho úplně nového. Viděli jsme to před čtrnácti lety v Gruzii, před osmi lety na Krymu a nyní to vidíme na východní Ukrajině. Kdo by věřil, že tento postup a snahy Vladimíra Putina, kterými se ani netají o oživení Sovětského svazu mohou skončit na východě Ukrajiny, ten se mýlí, byl by naivní a nedělal by dobrou a bezpečnou politiku. Podívejme se do starých map, kam až Sovětský svaz zasahoval, a co Rusko považuje za svou sféru vlivu, a pochopíme všichni, jak se nás to bytostně dotýká.

Musíme si také přiznat, že v minulosti vůči rozpínavosti Ruska a imperiální politice, západ nepostupoval dostatečně razantně a plody toho bohužel sklízíme teď a nepostupoval ani dostatečně jednotně. Viděli jsme to i na reakci na ruskou anexi Krymu. Troufám si tvrdit, že dnes je ta situace o něco lepší, je jiná, a to je také můj závěr z jednání, která jsem absolvoval v minulém týdnu osobně, kdy jsem mluvil s předsedou Evropské rady Michelem, s předsedkyní Evropského parlamentu Robertou Metsola, s dalšími evropskými lídry v rámci neformálního jednání Evropské rady. Ta jednotná pozice, silná pozice, nutnost postupovat společně, a to nejenom jako Evropská unie, ale i ve spolupráci se Spojenými státy, Kanadou a dalšími zeměmi v rámci Severoatlantické aliance, tahle pozice zaznívá nejenom do médií, ale i na jednání za zavřenými dveřmi, a je to přesvědčení prakticky všech lídrů států Evropské unie.