28. 6. 1914 proběhl atentát v Sarajevu. Přesně na den sto let poté, 28. 6. 2014, ukrajinský prezident Petro Porošenko zrušil na nátlak pravicových fanatiků příměří a vyhlásil pokračování války. 

Tím doufám shoda končí. V minulém týdnu přijeli na návštěvu do Bruselu mí přátelé z Ukrajiny. Mluvili o obchodu s tělesnými orgány, o sirotcích, o dětech ohrožených v zóně bojů, o běžencích, o tisícovkách mrtvých. O tom, že ve Slavjansku zůstala z osmi nemocnic jenom jedna. Jeden z těchto mých přátel, bývalý ministr, se už na tu spoušť nemohl dívat a založil humanitární fond, který rozděluje léky a zdravotní pomůcky, odváží děti ze zóny bojů do ozdravných táborů, stará se o sirotky a běžence. V zóně bojů žijí čtyři miliony lidí! A mrtvých jsou již tisíce. Říkal mi, že ho před rokem nenapadlo ani ve snu, že by na Ukrajině mohla vypuknout válka.

Teď je výročí První světové války. Myslím, že nás nic podobného nečeká. Buďme vděčni generaci Roosevelta, Stalina a Churchilla, že prosadila po zkušenosti ze dvou světových válek  pevné základy mezinárodního práva a Organizaci spojených národů. Mezinárodní právo se někteří chytráci pokoušeli zpochybnit, protože je prý zastaralé a nepružné. Nepodařilo se to ani Bushovi a jeho lidem a Obama dopadne stejně. Už dnes se dá označit za jednoho z nejhorších amerických prezidentů poválečné doby.