Dobrý den, vážený předsedo vlády, vážení přítomní členové vlády, kolegyně, kolegové.

Ráda bych hovořila o něčem, co mi leží na srdci poměrně pravidelně, a současně bych to ráda spojila s čísly, která podkládají dva pozměňovací návrhy, které předkládám. Jde o to, že u spousty programů, u spousty věcí, které směřují nějakým způsobem k smysluplné soudržné společnosti, můžeme ověřovat, zda fungují, a současně jsme schopni zjišťovat, jenom to často neděláme, co nefunguje, kde nám některé systémy vedou jen k tomu, že se replikují začarované kruhy. Typicky se debatuje stále dokola o tom, jak těžké je pro mladé lidi, kteří prošli třeba dětskými domovy, se uchytit v životě. Je tam díra v tom opuštění instituce a v tom, aby člověk zvládl běžné fungování. Potom naopak je obrovský podíl s touhle zkušeností, s tímhle nelehkým startem do života třeba ve vězeních, nebo mezi lidmi bez domova.

Na tato čísla, to je třeba 70 % lidí s takovouhle zkušeností právě v těch vězeních, chci navázat něčím, co se nám strašně zhoršilo v poslední době, a pak to vysvětlím, jakým způsobem by to mohly řešit ty alokované finanční prostředky přes ty pozměňovací návrhy. Strašně se nám začínají zhoršovat předčasné odchody ze škol, zejména v Ústeckém a Karlovarském kraji, ale i jinde. Předčasné odchody ze škol, to znamená jak nedokončené základní vzdělání, tak třeba jenom započatý první ročník nějaké střední školy. Týká se to tisíců mladých lidí, a právě v Karlovarském a Ústeckém kraji 15 až 20 %. To jsou tisíce mladých lidí. A teď ta souvislost. Ukazuje se, že nesmírně úzce jsou ty studijní úspěchy, to, jak ten mladý člověk bude potom schopný vůbec celý život dál fungovat ve společnosti, jsou velice úzce spjaté se sociálními problémy jejich rodiny. Je to samozřejmě bytová nouze, kvalita bydlení, zvládání bydlení a potom exekuce.