Rokytka (KSČM): Věří Karla, že jí Martin nenechal ve skříni pavouka? A co Miloš?

Stropnický nám oznámil, že se Šlechtová nemá čeho bát neboť po přeložení z obrany do Černína na stole a v šatně své nástupkyně, plné energie, žádného jedovatého osminožce nezanechal a že izraelské sofistikované radary a zřejmě i americké sci-fi vrtulníky za desítky miliard jsou prostě košer.

Mizernému herci samozřejmě nevěří jeho role hrané za velké a o velké peníze, viz jeho "doskočiště v Panamě", už ani diváci úmorných kriminálních seriálů, natož z MMR vycvičená úřednice a politička a ukazuje se, že právem - radary jsou s NATO nekompatibilní a vrtulníky zbytečné.

Stropnický nám za dobu svého úřadování na obraně totiž neodpověděl na základní otázky: jaká rizika chce minimalizovat a jaké hrozby odvracet? Jinými slovy jaká je současná bezpečnostní a obranná doktrína ČR v bouřlivě se měnícím prostředí?

Washington to alespoň ve svém nejnovějším "Pentagon paper" napsal zcela jasně: hlavní hrozbou jsou Moskva a Peking! Jsou ale hrozbou i pro Prahu? Jaká jsou rizika, že Moskva zaútočí na své odběratele uhlovodíků, které jim přes sankce EU stále prodává a dokonce za dolary, místo za rubly, aby tak podpořila svoji měnu a staví "severní a jižní proudy", aby obešla nestabilní Ukrajinu?

Nebo je větší hrozbou islamizace západní a pak střední Evropy, vedená našimi "spojenci" za účelem útoku Chalífátu na východní "revizionistické" mocnosti vzdorující globální moci koalice Izrusa? Máme být jen obětované válčiště k oslabení Eurasie v globální soutěži!

Nebyly by proto lepší než nákupy zřejmě opět předražených nekompatibilních protiraketových radarů a ještě dražších sci-fi vrtulníků bojujících s hypoteticky útočícími ruskými tanky laciné pohraniční drony s termokamerami a posílení domobrany proti zatím lehce vyzbrojeným džihádistům?

Paradoxně je tak ČR největší hrozbou pro svoje občany sama. Nedostatečným potíráním a vyšetřováním trestné činnosti policistů a státních zástupců i provozováním zklientelizovaného veřejného sektoru, což vše v důsledku vede k porušování lidských práv našich občanů na území České republiky, myslí si Češi.

Komunisté však ústy svého předsedy V. Filipa vyzvali BOS a další vznikající vlastenecké politické síly, aby "nekandidovali do sněmovny a spolupracovaly s KSČM v SPaS," což je obskurní občanský spolek vedený beneficientem jedné z německých nadací M. Neubertem.

Nechutný byznys Filip vtáhl dokonce i na "svatou" stranickou půdu. Předloni v létě vypukl skandál, když server Aktuálně.cz poukázal na to, že za výstupy tiskového oddělení strany stojí najatá kontroverzní lobbistka Jana Mrencová, která v té době navíc pracovala inkognito i pro tehdejšího jihomoravského hejtmana Michala Haška z ČSSD a nyní je snad stíhána za zpronevěru prostředků miliardáře Krúpy určených na charitu.

"V současnosti paní Mrencová ani její agentura Profil pro ústřední výbor KSČM nepracuje," dušuje se pro HN Filip. Nemůže prý však vyloučit, že s Mrencovou nespolupracuje některá regionální organizace KSČM.

Současné vedení KSČM je tak pro voliče nepřijatelné, jak ukázaly volby a sedm procent podpory - delegáti sjezdu tak z podivných důvodů propásli asi poslední šanci na změnu a nutnou radikalizaci, jak personální tak programovou, říkají vlastenci a hodlají vytvořit široké hnutí Rozhodneme pro czexit do blížících se předčasných voleb.

"Když ono je tak pohodlné být politickým rentiérem, chlubit se tím, že jsme jako kůl v plotě, a proto můžeme jen slibovat (pardon – definovat priority), ale hlavně nic nedělat.

Z nepochopení toho, o co jde, pak vyplývají strategické chyby. A to zásadní. Takové, kterými i naše malá strana v malé zemi nepříznivě vstupuje do geopolitického dění.

Uvedu jeden příklad. Studená občanská válka v USA je v očích některých představitelů KSČM bojem mezi ´levicovými´ demokraty a ´pravicovými´ republikány. Jak prosté. ´Hodná´ Clintonová a zlý ´Trump´. A tak se i naše KSČM přidala k ´euroštvanici´ na Trumpa. Vůbec jí přitom nedošlo, že ´třídní´ boj neprobíhá mezi ´vlastníky kapitálu´ a ´vlastníky práce´, ale v dané konkrétní době a v dané podobě fungování (či spíše nefungování) kapitálu mezi těmi, kdo se v rozkrádání společnosti shora i s využitím vyvolávání konfliktů devastujících celé země doslova ´utrhli ze řetězu´ (ve stylu Madeleine Albrightové) a těmi, co se z konzervativních pozic pokoušejí obnovit funkčnost institucionálního systému USA, aby se předešlo nevypočitatelnému globálnímu vývoji. Některým ideovým představitelům KSČM nedošlo, že nejde o politický střet mezi demokraty a republikány, ale o boj mezi trumpovským křídlem republikánů a mccainovským křídlem republikánů, jehož přívěskem jsou demokraté, kteří přestali být samonosnou politickou stranou, ale svými šíbry byli demokraté přivedeni do náruče viditelných představitelů těch největších gaunerů, kteří se pohybují po této planetě. To se KSČM, resp. některým jejím představitelům, opravdu podařilo," uvedl před časem pro TOP Týdeník Občanské Právo výstižně docent R. Valenčík.

Takže, jak z toho ven? Je nutné klást si otázky:

- Jakou konkrétní podstatu má současná fáze vývoje kapitalistické společnosti?

- Jak navazuje na předcházející fáze a čím se od nich liší.

- Jak v současné době funguje reprodukce kapitálu v konkurenčním prostředí a čím je tento proces modifikován či výrazně změně?

Atd.

Teprve na základě toho lze navrhnout cesty řešení problémů a identifikovat potenciální spojence. Vždyť obrana je vedle bezpečnosti dalším prioritním posláním státu, plnění tohoto poslání ospravedlňuje jeho existenci.

Přesto musíme konstatovat, že naše zem postrádá armádu hodnou tohoto slova. Restrukturalizována politiky, kteří nerozumí problematice a sami nevěří v budoucnost naší země, se postupně rozpouští v tzv. evropských silách a slouží novému světovému pořádku. Doma už není prakticky vidět, zato v zahraničí slouží při předstíraných humanitárních operacích, konstatuje předseda Přípravného výboru Rozhodneme M. Rokytka.

Naše národní zájmy jsou špatně chráněny a naše armáda je v současné době nefunkční... Neexistuje obranná doktrína, která by dokázala pojmenovat permanentní i nové hrozby a určit jak velká má být naše armáda, jaké má mít složení a vybavení.

Ohrožení naší země může přijít i z velmi nečekaného směru.

Ač se to bude zdát překvapivé, ohrozit nás mohou i ti, kdo jsou dnes vydáváni za naše spojence. Mimo to, že spojenec nemusí být ještě přítel, když velmi dobře víme, že národy nemají přátele, ale pouze své zájmy. A když i tak malé země, jako je třeba Maďarsko jsou jistě připraveny zasáhnout i vojensky na ochranu své země a svých hranic a tím jsou pro nás inspirací.

Ani USA, které mají dnes neotřesitelnou pozici světové jedničky, nelze opomenout při výčtu bezpečnostních rizik. Mají totiž vždy nejprve na zřeteli své strategické zájmy a jim podřídí cokoliv.

Příkladem pošlapávání všech pravidel je projekt Échelon, který umožňuje Spojeným státům špionáž nejen vojenskou, ale i hospodářskou u všech jejich spojenců. Zvláště vyzrazení obchodního a průmyslového tajemství už bylo několikrát zneužito proti evropským firmám!

Zajímavý je také velmi laxní přístup USA k boji proti drogám, praní špinavých peněz, ať již Jihoamerických, asijských nebo ruských mafií. V souvislosti s drogami je velmi zajímavé, že Taliban v Afghánistánu vymítil produkci opia, zatímco ihned po příchodu Američanů byla tato produkce obnovena v plném rozsahu.

Podezřelá je i snaha USA o vytvoření protiraketového deštníku,, který je zdůvodňován ochranou proti Iráku nebo Severní Koreji. Věříme však v racionální politiku nového presidenta USA Donalda Trumpa.

Hrozba z východu se dnes již zdá být minulostí, ale vzhledem k tomu, že zde jsou obrovské zdroje surovin, Rusko je ovládáno skupinou prominentních důstojníků KGB a kdejaká země má jaderné zbraně, nelze ani toto nebezpečí podceňovat.

Potenciálně nebezpečný je každý národ a každá země světa. Zvláště pak s ohledem na přibývající počet obyvatel a vzrůstající hlad a bídu na jih a východ od nás.

Kromě těchto tradičních hrozeb vyvstává i nová. Kriminální mafie se internacionalizují, vyzbrojují a nabývají na takové síle, že už to není jen otázka policie, ale přímo obrany!

Armáda by měla být především zárukou suverenity naší země, obrany národa a vlasti. Musí se řídit obrannou doktrínou, která ji bude směřovat proti všem hrozbám a protivníkům. Ač se to zdá protismyslné, po skončení studené války je svět nejjistější a v určitém ohledu i nebezpečnější. Dřívější hrozby zeslabily, ale nezmizely, zatímco mnoho nových přibylo.

Spojenci nejsou jistí a mohou se snadno změnit v konkurenty, antagonismus mezi lidmi narůstá, narůstá také tlak mezi jednotlivými kontinenty a etniky.

Armáda proto musí být silná a respektovaná. Navrhujeme:

Zajistit vojenskou nezávislost České republiky. Obrana je výrazem národní vůle a proto je naprosto zbytečné se podílet, ať již na akcích NATO, nebo na vytváření evropských vojenských jednotek, na jakýchkoliv mezinárodních operacích je možné se podílet jen tehdy, budou-li v souladu s našimi vlastními zájmy. Tato pozice a vystoupení z NATO, rozhodně ale nevylučuje technickou a informační spolupráci s ostatními demokratickými zeměmi.

Posílit obranný duch u našich občanů. Moderní konflikty zvyšují význam psychologických faktorů, používání podvratných technik a mediální manipulace. O to větší důraz je nutné klást na psychickou odolnost národa, proto je povinností státu, jako strážce národní kontinuity, pěstovat lásku k vlasti, národní hrdost tak, aby si lidé uvědomovali křehkost svých svobod a dokázali se bez slabosti postavit všem nepřátelským záměrům, ať již skrytým nebo otevřeným.

Vrátit armádě vážnost, kterou si zaslouží. Je třeba ocenit materiálně i morálně všechny občany, kteří své ideály a své životy zasvětí službě vlasti. Přizpůsobit vojenský rozpočet požadavkům zajištění bezpečnosti země. Věnovat tři až čtyři procenta HDP na tyto účely není nerealistické a ani nemůže ohrozit ekonomický rozvoj.

Ocenit materiálně i morálně všechny občany, kteří prošli ohněm konfliktů ve službě vlasti. Dosavadní macešský přístup státu k veteránům od druhé světové války dodnes je urážející. Vytvořit národní gardu pro vnitřní ochranu území republiky složenou z dobrovolníků.

Jejím hlavním posláním by bylo maximálně snížit přístup na naše území v případě konvenčního napadení; sloužit jako zdroj vyškolených osob pro kompletování armádních sil; podporovat policejní síly při udržování pořádku; sloužit při živelných katastrofách a nehodách velkého rozsahu.

Nábor a formování dobrovolníků by probíhalo ve třech fázích:1. Krátká orientace, obdobná vojenské přípravě; 2. Získání specializace v průběhu šestiměsíční intenzivní výuky; 3. Pravidelné zkvalitňování znalostí a dovedností. Znovu obnovit a vybavit dnes již prakticky neexistující civilní obranu (kryty, prostředky protichemické obrany). Tento úkol je zvlášť aktuální v období se zvýšeným výskytem přírodních katastrof a průmyslových nehod, teroristických útoků.

Podporovat domácí průmysl s orientací na zbrojní výrobu.

S ohledem na skutečnost, že v současné době nemáme dostatečné síly, abychom stávající ústavní systém mohli změnit na formu plného rozdělení a oddělení moci (tak zvaný presidentský systém, resp. demarchie) a systém parlamentní demokracie jako formy vlády je u nás tradiční s tím, že v důsledku historických událostí nikdy neměl možnost se plně rozvinout, jsme rozhodnuti jej v současné době zatím respektovat s tím, že navrhneme následné reformy:

1. Okamžité zrušení senátu. Parlamentní demokracie má být vzorem jednoduchosti. Česká republika je unitární stát, takže existence senátu je zcela zbytečná.

2. Zvýšení presidentské pravomoci směrem k přijímání zákonů. Pokud president vrátí zákon, musí býti přijat ústavní většinou. Zde odkazujeme na ústavu 1. ČSR, kde slib zavazoval presidenta, že bude šetřiti zákonů, zejména zákonů ústavních. Při současné nekvalitě zákonodárné činnosti parlamentu je třeba velmi bedlivého posouzení. Na tuto činnost bude nutno hlavě státu poskytnout potřebné prostředky a možná i čas, aby mohl vést příslušné konzultace s experty a nedocházelo tak "k výrobě legislativních zmetků" jak je v naší zemi zvykem.

3. Otázka nezávislosti soudů. Zcela katastrofální situace je v našem soudnictví, kde existuje nejen nevymahatelnost práva, ale též řada soudních rozsudků je vynášena v rozporu se zákony, což nás nutí dosavadní systém změnit. V USA mimo nejvyšší federální soud jsou soudci v jednotlivých státech voleni, což jim na jedné straně dává principielní nezávislost, na straně druhé pak své zaměstnání nemají doživotně zaručeno. V našem případě je v rozporu s tradicí kontinentálního práva zavést volitelnost soudců. Mandát soudce by měl být prodloužen pouze v případě úspěšného a včasného vyřešení svých soudních jednání v 70%. Nelze však celý soudní institut nechat bez jakékoliv kontroly. Dochází-li totiž ke korupci v politickém životě, který je svým způsobem pod drobnohledem, tím horší situace musí býti v soudnictví, které je víceméně mimo veřejnou kontrolu.

Z těchto důvodů by mělo být stanoveno periodické přezkušování, kdy by měli kvalifikované komise v určitých obdobích provést kontrolu pracovní činnosti jednotlivých soudců a na tomto základě navrhnout, či nenavrhnout další setrvání v jejich funkci. Tyto komise by byly zcela nezávisle jmenovány presidentem a jejich činnost by byla upravena zákonem.

4. Otázka referenda a volba presidenta. Jsme pro posílení forem tak zvané přímé demokracie včetně občanského veta, a to na všech úrovních. Dosavadní systém zastupitelské demokracie totiž by tuto formu měl přijmout. Pokud se týče volby presidenta jsme nadále pro přímou volbu i odvolatelnost.

5. Zakotvit Češtinu jako úřední jazyk přímo v ústavě.

Je jen na nás a vrchním veliteli, jak se rozhodneme!