K vládnímu návrhu Zákona o státním rozpočtu jsem předložila dva pozměňovací návrhy. Oba mají společnou motivaci – převést veřejné prostředky z položek, které jsou neúčelně naddimenzované a neefektivně projektované do oblastí, kde se naopak dlouhodobě financí nedostává, kde veřejný zájem není dostatečně naplňován, popřípadě i tam, kde bude mít jejich finanční posílení multiplikační efekt. Společné mají tyto návrhy i to, že se snaží prostředky státního rozpočtu alokovat tam, kde se jedná o veřejné politiky a posílení péče o veřejné statky – a odebrat je odtamtud, kde do velké míry slouží ke generování zisků soukromých subjektů.

Nedá se to říct jinak. Zelený tunel. A na konci tma!

První návrh je de facto mezirezortní. Předem uvedu, že celkový navrhovaný deficit státního rozpočtu na rok 2020 činí 40 miliard Kč. Deficit navrhovaného rozpočtu kapitoly 322, Ministerstva průmyslu a obchodu, pak představuje 34 miliard Kč, tzn., s vědomím lehkého zjednodušení,  de facto 85% celkového schodku. A 27 miliard korun je výše specifického ukazatele „Dotace na obnovitelné zdroje energie“. To v podstatě znamená, že přes 79 % celkového objemu rozpočtovaného deficitu kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu tvoří právě prostředky určené na podporu produkce energie z tzv. obnovitelných zdrojů. Z hlediska celkového rozpočtového deficitu se jedná o nezanedbatelných 67,5 %. Celková roční výše podpory obnovitelných zdrojů energie pro rok 2020 by měla dokonce dosáhnout 47, 6 miliard Kč. Část z této sumy, zmíněných 27 miliard Kč, je financována prostřednictvím dotace ze státního rozpočtu a zbývající část platí koneční spotřebitelé ve stále vyšších cenách elektřiny.

K nárůstu těchto dotací dochází rovněž na základě litery zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie, který ukládá jejich pravidelnou valorizaci o 2 %. Meziročně se plánovaná celková finanční dotace na podporované obnovitelné zdroje energie zvyšuje o 800 000 000 Kč, tj. z 26,2 mld. Kč v roce 2019 na letošních 27 miliard Kč. Je legitimní se ptát, proč se tato dotace v posledních letech zvyšuje tak enormním způsobem. Jen od roku 2011 vzrostla o více než 120 %, z 11,7 mld. Kč na aktuálně navrhovaných 27 mld. Kč, když se v tomto období prakticky zastavila výstavba fotovoltaických elektráren a procento výroby elektřiny z podporovaných zdrojů se v celkovém energetickém mixu také výrazně nezvýšilo. A to navíc odhlížíme od skutečnosti, že hodnota této podpory je špatným legislativním nastavením v minulosti naprosto neúměrně vysoká sama o sobě. K tomu je nutno připočíst další důležité a nezanedbatelné mnohamiliardové položky, kterými se, dle platného Zákona č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie mají financovat náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie, například výnosy z dražeb emisních povolenek a další platby za nesplnění účinnosti spalování hnědého uhlí. Důkazem toho, jak lehkomyslným způsobem Ministerstvo průmyslu a obchodu přistupuje k řízení, administraci a kontrole řádného vybírání těchto plateb a financování obnovitelných zdrojů energii obecně je skutečnost, že v §28 odst. 1, písm. b), dodnes platného znění citovaného Zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie je výslovně uvedeno, že „náklady na podporu elektřiny a provozní podporu tepla jsou hrazeny prostřednictvím operátora trhu z finančních prostředků, které jsou tvořeny tržbami z plateb za nesplnění minimální účinnosti užití energie při spalování hnědého uhlí podle §6 odst. 5 zákona o hospodaření energií“ – přičemž onen citovaný§6 odst. 5 onoho byl novelou účinnou již ode dne 1. 7. 2015 zrušen.