Na poslední červencové schůzi Poslanecké sněmovny jsem slíbila, že nezapomenu na živnostníky (a společníky tzv. „eseróček“) zaměstnané též na částečné úvazky ve standardním pracovním poměru, kteří dodnes, naprosto diskriminačně a neakceptovatelně, nemají nárok na tzv. kompenzační bonus (44 500 Kč) jako na částečnou finanční náhradu za dopad omezujících opatření ze strany státu v důsledku epidemie koronaviru na jejich podnikání. Včera jsem svůj slib podáním příslušné novely zákona o kompenzačím bonusu splnila. Vláda totiž v polovině července (tedy až neuvěřitelné čtyři měsíce po vypuknutí nouzového stavu spojeného s epidemií koronaviru), předložila do Sněmovny návrh, který (konečně) přinášel konkrétní finanční pomoc v podobě onoho kompenzačního bonusu i pro zaměstnance pracující na dohody o provedení práce a na dohody o pracovní činnosti. Tato vládní novela tehdy také rozšířila okruh osob, které mohly dosáhnout na kompenzační bonus pro živnostníky a společníky společností s ručením omezeným, o občany, kteří na tyto tzv. dohody mimo pracovní poměr, vedle svého podnikání, také pracovali. A kteří byli do té doby bez jakékoli pomoci ze strany státu, mnozí z nich pak zcela bez jakéhokoli příjmu. Chtělo by se říci „pozdě, ale přece“, jenže to by bylo vůči vládě až příliš, a neodůvodněně, shovívavé.

Poctiví a pracující lidé. Bez výjimky

My v hnutí SPD jsme totiž za tuto věc bojovali již od druhé poloviny března, já osobně jsem v této záležitosti podala řadu pozměňovacích návrhů k jednotlivým „koronavirovým“ zákonům, které vládní poslanci vždy zamítli. Stejně zamítli návrh hnutí SPD na zařazení mimořádného bodu na jednání Sněmovny, který by se zabýval právě akutní pomocí těmto občanům, které vláda dlouhodobě ignorovala a diskriminovala. Je tedy faktem, že vládní pomoc přišla velmi pozdě a že velký počet občanů, kterým je určena, se už předtím dostal do vážných existenčních problémů. Tito lidé se museli mnohdy se za dost nevýhodných podmínek zadlužit, anebo složitým a až ponižujícím způsobem žádat, navíc často neúspěšně, o sociální dávky. Přitom šlo bez výjimky o poctivé pracující lidi, kteří léta platí daně a povinné pojistné odvody a stát nijak finančně nezatěžovali.

Vím i o společnících s.r.o. s částečnými pracovními úvazky