Rozhodla jste se věnovat tři roky života raději péči o dítě než kariéře? Preferujete mít rychle za sebou tři děti a dva roky čerpat více peněz a vrátit se do své profese zdravotní sestry? Máte výborně placené zaměstnání a dohodnete se manželem, že je výhodnější, aby čerpal rodičovskou on? Postará se o vás manžel a uživí celou rodinu, protože nechcete každodenně otročit v práci, ale upřednostňujete výchovu dětí a jiné aktivity, například dobrovolnictví, charitu, anebo třeba i vlastní podnikání? To vše vám současný systém české rodičovské a dalších nástrojů umožňuje. Není samozřejmě ideální, ale ve srovnání se zeměmi západní Evropy mají české ženy skutečnou svobodu si zvolit, jestli (a kdy) chtějí jít do práce nebo být doma s dětmi.

Mezi pohlavími smažou rozdíly

České poměry jsou ale trnem v oku bruselským sociálním inženýrům. Vědí, že řada žen preferuje péči o děti před vidinou vratké kariéry, protože třeba preferují silné a kvalitní rodinné vztahy před ostrými podnikatelskými lokty. Sociální inženýři proto chtějí ženám a celé společnosti vnutit své rovnostářské praktiky tzv. směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů (Směrnice č. 2019/1158). Kdybychom realizovali všechna doporučení „Bruselu“, vrátíme se kulturně zpět do padesátých let minulého století, kdy ženy traktoristky a jeřábnice byly ideálem. Není proto divu, že ministryně Jana Maláčová vycítila příležitost a pod záminkou nutnosti aplikace evropské legislativy v tichosti připravuje revoluci v rodinné a sociální politice. Zbourá stávající funkční systém a na jeho troskách chce vystavět utopickou společnost, kde nebude mezi muži a ženami žádný rozdíl. Budou stejně pracovat, stejně pečovat o děti a stejně vydělávat. Zapomeňte, že byste si mohla zvolit svůj vlastní způsob života.