V minulých dnech informoval web Českého rozhlasu o tzv. Směrnici EU o slaďování pracovního a rodinného života, která má za cíl nadiktovat a nadekretovat členským státům významné změny v jejich systémech sociální a rodinné politiky. Má se týkat hlavně povinnosti zavést zásadní úpravy v oblasti rodičovské, mateřské a otcovské dovolené – a v širším smyslu i v celé oblasti státní podpory rodin. Nejde o žádné novum, sama jsem o této velmi nebezpečné unijní regulaci v Parlamentních listech psala už vícekrát (viz odkazy níže). Poprvé se tak stalo v loňském roce, kdy jsem upozornila na okolnost, že jmenovaný unijní právní akt stanoví členským státům povinnost zavést do vnitrostátní legislativy povinnost určitého rozdělení tzv. rodičovské dovolené (svázané s čerpáním rodičovského příspěvku) mezi matku i otce dítěte.

My se rohlíkem neopíjíme

Výše zmiňovaný článek Českého rozhlasu vzbudil na české politické scéně zaslouženou pozornost, logicky zejména negativní. Za zmínku stojí v první řadě vyjádření lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského, který mj. prohlásil, že „..otcové na povinnou rodičovskou muset nebudou, hrozit by neměly ani žádné sankce... Záleží na každém státě, jak si to nastaví. Je tam možnost, že může, ale v žádném případě nemusí a může to zůstat tak, jak je tomu v současnosti.“ Právě ovšem citované Zdechovského tvrzení rozhodně neodpovídá skutečnosti. Důkazem je samotný text výše zmiňované Směrnice (k přečtení ZDE). Zcela průkazné jsou však zejména následující dvě její části: bod 20 preambule Směrnice: