Vážené dámy, vážení pánové,

na nadcházející schůzi Poslanecké sněmovny je navrhováno projednávat body, které budou mít významné dopady do státního rozpočtu na příští rok, a to jak pozitivní, jako je například zdanění zisku velkých nadnárodních firem, tak negativní, byť samozřejmě žádoucí, jako je zvýšení rodičovského příspěvku. Jistě se shodneme napříč politickým spektrem, že naší společnou povinností je náklady a přínosy jednotlivých zákonů vážit na lékárenských vahách tak, aby výsledná podoba byla přiměřeným mixem z hlediska možností veřejných financí naší země.

Jenže od velkolepého představení takzvaného vládního konsolidačního balíčku na tiskové konferenci ve Strakově akademii dnes uplynulo 110 dní. A zatímco část slibu týkající se zvýšení daní byla ze strany vlády naplněna prakticky dokonale, druhá část závazku v podobě úspor na provozu a škrtech národních dotací zůstala konejšivým příslibem na oné powerpointové prezentaci v lakonické tiskové zprávě Ministerstva financí i v povrchních podkladech, kterými mnozí z vás v minulých týdnech a měsících plamenně argumentovali v televizních diskusích.

Dovolte mi, abych vám připomněla, že daňový balíček, který již zamířil do druhého čtení, zvyšuje daňové příjmy státního rozpočet o 35 miliard jen v roce 2024, v následujícím roce potom o dalších více než 37 miliard. To samozřejmě neznamená nic jiného než největší zvýšení daňové zátěže českých domácností, zejména pak rodin s dětmi, živnostníků, majitelů nemovitostí, ale i firem v novodobých dějinách České republiky, dohromady něco přes 72 miliard korun, které si stát hodlá vzít na daních od svých občanů každý rok navíc, a to na úkor jejich bohatství a také na úkor hospodářského růstu naší země. Konkrétně v rozmezí od 0,3 procentního bodu po více než 1 procentní bod HDP v závislosti na odhadu toho kterého makroekonomického pracoviště, ať už ČNB, Ministerstva financí nebo bankovního sektoru.