Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážené paní náhradnice, vážení páni náhradníci,

tak by mělo znít oslovení v Poslanecké sněmovně poté, co by platil klouzavý mandát, v tom znění, jak přišel ze sněmovny. Ve sněmovně nám totiž vznikli zákonodárci dvojí kategorie. Poslanci a náhradníci. Už to samo o sobě je důvodem k zamítnutí tohoto návrhu. Ale důsledek této věci směřuje dál.

Poslanci skládají slib podobně jako senátoři podle čl. 23 ústavy. Zatímco náhradníci by skládali slib dle obyčejného zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. To je naprosto základní rozdíl. Podle mého názoru není možné, aby v jedné komoře parlamentu byli vedle sebe zákonodárci, z nichž část skládá slib podle ústavy a část skládá slib, ne totožný, trošku jiný, podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Důsledkem by podle mého názoru bylo i to, že by tito zákonodárci, ti náhradníci, nebyli ani ústavními činiteli. Velice potom vzniká velká otázka, jestli by vůbec takovíto náhradníci mohli hlasovat o ústavních zákonech, o ústavě, o Listině základních práv a svobod a i o dalších ústavních zákonech... Podle mého názoru nikoli, protože by neměli složený slib podle ústavy.