Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Poslanecká sněmovna zavedla takový zvláštní režim. Chodí do práce na směny. Zasedá jich vždycky polovina, podruhé zase druhá polovina, pak zase ta první polovina apod. Je to docela příjemný režim, ale na druhou stranu poslanci tím získali, jak je vždycky ta půlka odpočinutá, spoustu energie. A proto schůze stíhá schůzi. Jenom dneska, myslím, jsou dvě a pak jednají s plnou energií až hluboko do noci.

Pak v noci vznikl ten Eintopf, který by záviděla i kočička s tím pejskem, když dělají ten dort, nebo co to připravovali, a ten byl schválen Poslaneckou sněmovnou.

Všichni si uvědomili, že to tak asi není správné, že to není ono. Včetně pana premiéra, včetně paní ministryně. Tak došlo k naprosto nebývalé chvíli, kdy požádali Senát o nějakou opravu. Je to vskutku historická chvíle. Já si myslím, že dnes máme šanci skutečně se zapsat téměř do dějin, bych to nazval, skutečně se pokusit o něco, co bude mít velký smysl. Nebo aspoň smysl v rámci možností. Možná ti všichni, kteří mluví o zbytečnosti Senátu, změní konečně názor.

Jenže tím řešením není to, co by možná napadlo, nebo i napadlo, některé z nás nebo řadu, a sice, to, co přišlo ze sněmovny, zamítnout. Kdyby Senát měl poslední slovo, kdyby Senát zamítl to, co přišlo ze sněmovny, tím by proces skončil, já bych byl pro. Ale taková situace není. Když Senát zamítne tento návrh zákona, vrátí se do sněmovny a sněmovna to přehlasuje. Je tam totiž mantra, na které se shodly všechny ty strany, které ve sněmovně pro tento návrh hlasovaly. ANO, ODS, SPD, KSČM, Trikolóra. Tyto strany mají celkem 138 poslanců a jasně deklarovaly, že se ty mantry 15 % slevy na daních, a ještě k tomu ta dvacet trojka, nevzdají nikdy za žádnou cenu.