To by ho mohli bez problémů naučit i jeho rodiče. Škola by tedy měla přinést pro život dítěte něco navíc. Naučit ho společenským návykům, životu v kolektivu. Měla by mu přinést základní hodnotovou orientaci, ale také orientaci v oblasti lidského poznání. V minulosti jsem se setkal se školou, která opakovaně budila diskuse ohledně svého přístupu a přínosu pro výchovu dětí.

V roce 2012 jsme s pobaveným zájmem sledovali úvahy o blížícím se konci světa. Nebrali jsme je zcela vážně, a proto nás nenapadlo, že by je bral vážně někdo jiný. Jsem přesvědčen, že v těchto otázkách má svoji funkci také škola. Měla by usměrňovat vývoj dítěte. Pokud nedokáže přesvědčivě vyvracet předsudky prostředí, ze kterého dítě do školy přišlo, neplní svou funkci. Psal se rok 2013 a ředitelka této školy akceptovala v závěru školního roku omluvenky žáků, kteří přestali chodit do školy, protože se blíží konec světa!

Možná jste viděli vynikající americký film se Spencerem Tracym v hlavní roli. Kdo seje vítr. Film se opírá o skutečnou událost, tzv. opičí proces. V malém městečku fanatičtí zastánci jediného pravého výkladu uspořádání světa podle jediné možné věrouky, která se nikdy v ničem nemýlí, obžalují z bezvěrectví a kažení mládeže mladého učitele, který ve škole učí o Darwinově teorii o původu člověka. Z bezvýznamného městečka se stane dějiště zápasu o práva a povinnosti učitele. Je to hodně dobrý film. O předsudcích, náboženské netoleranci, o manipulaci s veřejným míněním. O poslání učitele. O mravních hodnotách. O zbabělosti a pohodlnosti. O konjukturalismu.