Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážený pane ministře. Slyšeli jsme tady příspěvky, které se zastávaly drobných vlastníků lesů. Těch, kteří v nich hospodaří. Dokonce se zastávaly i velkých vlastníků.

Ale jsem přesvědčen, že je také třeba připomenout toho, koho se to bezprostředně týká, a to je tzv. lovná zvěř.

Dovolil bych si, možná to s tím úplně nesouvisí, a taky nebudu tak dlouhý, dovolil bych si vás seznámit s historií, kdy se udělaly obrovské přehmaty. Chtěl bych na to upozornit, protože se podobných přehmatů musíme vyvarovat.

Na našem území v roce 1754 Marie Terezie a Josef II. udělali lesní řád, který rozšiřoval vznik smrkových monokultur. Zároveň v té době nařizoval likvidaci původních porostů, na úkor smrkových monokultur. V roce 1780, o 16 let později udělali už lovecký řád proti škodám v lesích. Lovecký řád vybízel k likvidaci velké tzv. spárkaté zvěře a divokých prasat. V roce 1788 byl uveden zákaz chovu divokých prasat mimo obory. V roce 1805 už na našem území nežilo ani jedno divoké obory, někde ve volnosti...

Na začátku devatenáctého století kníže Schwarzenberg požádal o vyhubení jelení zvěře na Šumavě. Nebylo to kvůli škodám. Ale bylo to proto, aby chránil svůj lesní personál před bavorskými pytláky. To se taky podařilo. Nakonec zvěř na Šumavě už byla chována jenom v oborách.