Já se asi omezím na něco pozitivního. Z toho, co prožíváme a co já prožívám osobně coby hejtman se mi zdá, že je tady jedna velká naděje. Zatím nemáme tolik pacientů ve skutečně kritickém stavu. Ve Zlínském kraji je teď 38 pacientů, z nichž jedna, 90letá paní, musela být umístěna na infekční oddělení a zdá se, že se lepší. Všechno ostatní jsou stavy naštěstí dobré. Ty důvody mohou být různé, ale faktem je, že co řekl tady pan náměstek Prymula, dnes předseda krizového štábu coby epidemiolog, tak jsou zřejmě i takové, že v Itálii chybí prostředky, ventilátory apod. My se o to celkem živě musíme zajímat, protože chceme připravit naše nemocnice na situaci, kdy pacientů, kteří budou potřebovat ventilaci, je více. Ale v tuto chvíli je to takové. Myslím si, že stát selhal asi tak před 30 lety. A to ve chvíli, kdy jsme začali brát jen to, co je nejlevnější, a přestali jsme se dívat na naši soběstačnost a vlastně bezpečnost. Takže ačkoli jsme byli kdysi schopni zřejmě daleko více, určitě v zemědělství, to, co vypěstujeme, bylo pro nás, to, co vychováme, bylo pro nás. Tak nechci teď říkat, všichni to znáte, ty stavy, jak jsme na tom s prasaty, s obilovinami atd. Tedy možná i s komoditami, které jsou v tuto chvíli kritické ve smyslu naší nesoběstačnosti. A tak jsme pustili všechno až tady na roušky a respirátory. Úžasná věc je, že jsme asi národem velmi kreativním, protože v každém kraji, my máme takový pravidelný brífink hejtmanů, tak téměř v každém kraji ve spolupráci s výzkumným ústavem, nebo s univerzitou atd., s nějakým týmem, se začínají respirátory nějakým způsobem vyrábět. Když říkám respirátory, nemyslím tím tyto roušky. Pak roušky, které jsou skutečně na úrovni respirátorů, které jsou z nanovláken. Takže my v nějakém čase si určitě pomůžeme. Nechť si pan ministr sám odpoví, nebo nám potom odpoví na otázky, proč co nebylo. Já jsem ho tedy poslouchal včera večer v Událostech, komentářích, tam tu otázku dostal také, ale v každém případě ze dvou, té primární úrovně, jisté úrovně sekundární a terciární, což je ta primární úroveň lékařů praktiků, stomatologů, gynekologů atd., ambulantních lékařů, pak jsou to okresní nemocnice coby sekundární. A terciární jsou krajské nemocnice plus potom už fakultní. Tak situace je všude obdobná. Bylo to tak, že my se zásobujeme podobně jako automobilky, tzn. nemáme peníze na to, abychom měli někde halu, kde bychom skladovali roční zásoby. Tzn. ty zásoby jsou zhruba po třech měsících. Ve většině nemocnic, není to ve všech, ale ve většině nemocnic na normální provoz respirátorů a roušek je tak na, řekněme, pět šest týdnů až dva měsíce. Někteří, protože jim zrovna něco dojelo a nebylo to zkonfiskováno někde na cestě, tak měli třeba ochranných pomůcek na tři měsíce.

V každém případě to znamená, že do úplné deprese se nemocnice – tedy většina nemocnic naprostá v krajích – vůbec nedostala, to znamená, že by neměli nic, ale pravdou je, že kdybychom tady měli stovky pacientů, kteří budou žádat nemocniční péči, tak respirátory, které u těchto pacientů již nakažených musíme používat nebo těch, u kterých je předpoklad, že jsou nakaženi, tak jenom pro vaši představu, jeden takový pacient, když přijde dnes do nemocnice a je na ambulanci třeba, i s nějakým jiným onemocněním pochopitelně, tak na sebe váže asi deset respirátorů nejlepších trojkových. Ty stojí dnes kolem 300, 350 Kč. A to je jeden podezřelý pacient. Pokud už by se vir projevil a on musel být na infekci, tak to samozřejmě už pak stoupá. Chci jenom říct, že v lednu ještě – objednávky, které jsme učinili v lednu, tak ty kontejnery nám už nedošli, stejně tak jako praktickým lékařům, stomatologům, atd. Ti, co si objednali něco v té době, tak to prostě do 1. března už nepřišlo – a objednávky se většinou plní do dvou měsíců – tak to prostě není.