Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, zákonodárci.

Nastává tady situace, kdy vás prosím, abyste mě dobře vyslechli. Protože tím, že jsme u senátního tisku 272, vašeho tisku 868, přijali pozměňovací návrh, ve znění postoupeném Senátem, který doporučil i pan ministr zdravotnictví, vyloučili jsme z veškeré pomoci lékárníky, nedovolil bych si vám říkat, jak máte hlasovat, ale prosím, abychom se zamysleli nad tímto, že vlastně ty malé lékárny, které udržují výdejní okénka ve vesnicích a jakýmsi způsobem tu dostupnost toho zdravotnictví dostávají k těm nejvíc potřebným, kteří nemohou cestovat, anebo jsou, řekněme jiným způsobem hendikepováni, právě na ty myslel ten návrh, který jsme předložili Senátu, a právě tím hlasováním o tom prvním zákonu, u kterého jsem byl zpravodajem, jsme je vyloučili.

Já bych chtěl říct k tomu, co řekla tady paní ministryně, že zákon prošel legislativním odborem Senátu, který sami víte, že je velmi přísný a neshledalo naše legislativní oddělení v něm žádné nedostatky. Zákon odstraňuje - možná bude lehce složitější, ale odstraňuje jakékoliv nespravedlnosti, protože pokud do absolutního počtu zaměstnanců počítáme i úvazky ve výši desetiny, poloviny - víte sami, že dlouho apelujeme na to, aby zaměstnavatelé zaměstnávali lidi na zkrácené úvazky, maminky na mateřských, aby mohly pracovat na zkrácených úvazcích - oni se počítají za jednoho zaměstnance.