Já se vám velice omlouvám, já jsem učitel a jsem zvyklý mluvit 45 minut, tak jestli by někdo mohl za 45 minut zazvonit, abych nepřetahoval do přestávky. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já bych si dneska opravdu mohl připravit dva opravdu velmi emotivní projevy nebo proslovy.
Jeden na podporu této novely a jeden zásadně proti. A blbé je, že bych s tím naprosto souhlasil, s oběma. Teď bych si mohl hodit kostkou a rozhodnout se, který vám řeknu. Vážení, já si, a jsem o tom přesvědčen, že naše školy nepotřebují v první řadě tu nejpropracovanější pedagogiku, nepotřebují v první řadě ani stovky hodin diskuze o tom, jestli známkovat, nebo ne. A dokonce nepotřebujeme v první řadě ani formativní hodnocení. Naše školství potřebuje v první řadě schopné a vzdělané lidi. A potřebuje, aby se ti nejlepší z těchto vzdělaných lidí stávali řediteli a ředitelkami škol. To je to nejdůležitější, co můžeme pro naše školství udělat. A dovolím si tvrdit, že to je 80 % úspěchu. A ano, potřebujeme reformovat vzdělávací program, potřebujeme, aby se děti učily dovednosti vycházející z dnešní doby, potřebujeme, aby se učily finanční gramotnost, aby se naučily pracovat s informacemi, potřebujeme, aby se učily etické výchově, aby se učily, co je to čest a morálka a odpovědné občanství. Potřebujeme, aby se děti učily na tu dobu, která přijde, a ne, která už byla. Ale nic z toho nelze dokázat bez kvalitních pedagogů. Pan ministr školství s týmem odborníků a s velkým úsilím vymyslel a zveřejnil ambiciózní vzdělávací strategii 2030+, ale pokud nebudou ve škole a ve školství schopní lidé, tak toho nikdy nedosáhne, respektive tak toho my nikdy nedosáhneme. A tento dokument dopadne úplně stejně jako doposud nepochopený rámcový vzdělávací program Bílá kniha, strategie 2020 a další. Pokud znáte ve vašem okolí nějakou dobro školu, která dosahuje dobrých výsledků, nebo dokonce špičkových výsledků, tak vždycky dojdete ke stejnému poznatku. Na této škole je dobré vedení a jsou tam dobří učitelé. Toto je základem úspěchu. Tak jednoduché to je, ale bohužel zároveň tak složité. A než si tedy řekneme, jestli tato novela je dobrý, nebo špatná, nebo jsme si to už povětšinou řekli, musíme opravdu zvážit, v jakém stavu se teď naše školství nachází.
Mnohé bylo řečeno, jenom zopakuji to nejdůležitější. Pedagogické sbory stárnou, opravdu jsme jedni z nejstarších v ČR. Silné ročníky odcházejí do důchodu. A ten nepříznivý stav, kdy 50 % studentů vůbec nenastoupí do školství, kteří to vůbec vystudovali. Oni také, ještě předtím 30 % studentů vůbec tu fakultu ani nedodělají. Nehledě na to, jak malé procento studentů se rozhoduje pro pedagogickou fakultu. A pak tedy, když nastoupí, tak jich opravdu mnoho uteče. V tom roce 2016 2017 to bylo až 40 %. A přes tenhle ten filtr se pak rekrutují z těchto učitelů, kteří tam tedy z nějakého důvodu zůstanou, jsou mezi nimi velmi dobří, ale i ne tolik, tak se rekrutují ředitelé škol. A pořád se to opakuje. Ale my potřebujeme, aby to vedení byli ti nejkvalitnější. Dovolte mi, abych teď chvíli mluvil jako ředitel školy. Před 20 lety jsme jako pedagogové volali o zásadní změny ve školství. Každá strana to měla ve volebním programu jako mantru. Dovedete si představit tu frustraci, že se vůbec nic nedělo a že to školství bylo tak trestuhodně přehlíženo? Dokonce ta frustrace mě přivedla sem. To je vlastně jediný důvod, proč já jsem vstoupil do politiky, protože už jsem nemohl jenom sedět a vidět ten vývoj, který byl čím dál tím horší. A dokonce před 10 lety jsme jako pedagogové aktivně upozorňovali na to, že je za pět dvanáct. A že jestli se něco nezmění, jestli se nezačneme chovat k učitelům a k ředitelům lépe, nastane velký propad. Nebudou učitelé. A co se stalo? No, kdyby nic, tak by to bylo ještě lepší. Ono se stalo to, že jsme vyházeli ze škol lidi, kteří neměli pedagogické vzdělání. Tím pádem začalo chybět ve školství ještě více lidí.
V té době plat učitele byl tak nízký, že z něho nešlo uživit rodinu. Já mám několik kolegů, a většinou muži, tak každý z nich má přivýdělek nebo druhou práci, aby vůbec uživil svoji rodinu. Vím, o čem mluvím. No, a dneska se to tedy překvapivě stalo. Už není za pět dvanáct, už je půl jedné. My totiž stále žijeme v nějakém takovém socialistickém bludu, že budeme po učitelích a budoucích učitelích chtít ten nejlepší výkon, ale aby to dělali z čisté lásky ke společnosti. Jenže my už 30 let žijeme v kapitalismu. A dobrý výkon musíme zaplatit. Tak to prostě je. A mladí lidé, mladá generace nechce živořit. Chce hezky bydlet, chce cestovat, tak proč by šli učit. A to je ten důvod, proč pedagogické vzdělání doteď nebylo vůbec lukrativní. Já fakt nechápu, že jsme to za tu dobu nepochopili. Tak dneska chceme otevřít školy nepedagogům. Tak daleko jsme to tedy dotáhli a já s tím profesně velice nesouhlasím. Učitel nepotřebuje jenom odbornost. Učitelé musí znát psychologii, musí znát didaktiku, musí znát vzdělávací metody, musí pracovat s dětmi s handicapy. Že něco znám, neznamená, že to dokážu někoho naučit. A naší ambicí by tedy mělo být, abychom skvěle připravovali učitele na pedagogických fakultách. Aby mladí talentovaní lidé chtěli studovat pedagogiku, aby učitelství mělo prestiž a vážnost. Ale bohužel v této situaci jaké jsme, souhlasím s tímto zákonem a podpořím ho. Je to nejlepší, co v tuto chvíli můžeme udělat. Je to krizové řešení, ale pokud bychom to neudělali, stejně se to bude dít. Tak tomu dáme na nějaký čas legislativní rámec.
Pane ministře, já bych vás chtěl ale opravdu z hloubi své pedagogické duše poprosit – pojďme neudělat tu stejnou chybu, která nás do této situace zavedla. A ruku v ruce k tomuto kroku by měl přijít plán, jak kvalitě a moderně tyto nepedagogy dovzdělat. A já tím opravdu nemyslím naprosto nevyhovující doplňkové pedagogické studium, které je bohužel z velké části ztrátou času a financí a je to jenom pro papír. Nerespektuje současnou dobu, moderní poznatky, není propojeno s praxí, a už vůbec nerespektuje vzdělávací strategii 2030+. Mělo by vzniknout nové curriculum pro toto vzdělání spojené s praxí. Teprve pak tento zákon dostane smysl. O tomto kroku jsem bohužel zatím od ministerstva nic neslyšel. A obávám se, že to bude opět podceněno. Pak další argumenty, že české školství bude zdegradováno, já si už bohužel myslím, že už zdegradováno bylo. A já bych nechtěl tady kriticky mluvit, protože existuje fakt mnoho dobrých škol, ale já to, jako pedagog a jako ředitel škol, vidím. Existují obrovské rozdíly mezi školami. Obrovské rozdíly mezi učiteli. Učitelé jsou rozhádaní, učitelé jsou rozděleni, jsou frustrováni. A spousty škol opravdu nefungují dobře. A my bychom potřebovali, aby nefungující škola byla pouze výjimka.
Druhým argumentem, který mě nakonec přesvědčil, abych tuto novelu podpořil, je fakt, že my opravdu nemáme ani v této době záruku, že z pedagogických fakult vychází kvalitní učitelé.
Neexistují prvky jako adaptační doba, atestace, certifikační proces, kariérní řád, prostě kroky, které by potvrdily vhodnost kandidáta v praxi. Každý nový učitel by měl projít potvrzením v praxi, abychom věděli, že tuto náročnou činnost zvládnul. Tak to funguje ve většině zemí, které mají úspěšné školství. A abych nekončil pesimisticky, já opravdu věřím, že existuje cesta ven. My totiž nejsme jediná země, která touto krizí prošla. My jsme tedy bohužel jedna z mála zemí, které to došlo tak pozdě. Já jsem si udělal studii zhruba 10 států, ty státy jsem vybíral podle výsledků PISA 2018, to jsou srovnávací vzdělávací testy. A díval jsem se, jak to v těch školách chodí, nebo v tom školství, jestli tam můžou učit nepedagogičtí pracovníci a tak dále. Pro mě byl velice příkladný stát Estonsko. Estonsko, máme spolu podobnou trošku historii, ale ti si to uvědomili v roce 2006. A teď poslouchejte, co udělali. V roce 2006 udělali tři zásadní kroky: razantně zvýšili plat pedagogům, to byl první krok. Druhý krok – změnili výuku na pedagogických fakultách, aby připravovali moderní učitele. A třetí krok – umožnili, aby na školách učili vysokoškolsky vzdělaní lidé nepedagogického směru s podmínkou, že projdou moderním pedagogickým vzděláním. To vzdělání se pohybovalo buď 2 měsíce intenzivně každý den, anebo roční vzdělávání. Ale dali si záležet, aby to vzdělání bylo podle nových standardů.
Jako perličku ještě uvádím, že v Estonsku existuje pro učitele jenom jeden plat. Jmenuje se to takzvaná „minimální mzda učitele“. Teď neznám úplně číslo, ale když řeknu, ředitel školy dostane na toho učitele 32 tisíc. Tedy respektive ten učitel má zaručenou mzdu 32 tisíc, ale ředitel školy dostane na toho učitele školy 40 tisíc. A může odměňovat svoje učitele, jak chce, jak jsou aktivní, jak dobře pracují. Takže 32 tisíc má zaručeno. A těch 8 tisíc má v budgetu ředitel. A buď mu je může dát, anebo může dát méně a odměnit lepšího učitele. A to nejdůležitější – po 14 letech je na tom Estonsko ve srovnávacích testech dokonce lépe než Finsko. Po pouhých 14 letech. Ale když se podíváme i do dalších států, například v Kanadě, i tam na určitých stupních můžou učit nepedagogové. Podmínkou je doplnění pedagogického minima. Dokonce i v tom Finsku, které tady opěvujeme, na středních školách mohou učit nepedagogové. Podmínkou je roční kurz pedagogiky. Podobně je tomu i v Polsku. A je trošku smutné, že i Polsko nás ve školství hodně předběhlo.
Ve všech jmenovaných státech však fungují různé formy atestací nebo kariérního řádu ve školách. Ve všech. Ve všech, co jsem četl, co se umístily nejlépe ve školách, funguje nějaká atestace pro učitele. U nás, když vystuduji pedagogickou fakultu, jsem navždy učitel. Ať to umím, nebo neumím. A tam to tak není. Vždycky se ta kvalita toho učitele musí potvrdit až v praxi, ve školách. Někdy to trvá dva roky, někdy dokonce pět. A někdy v kariérním řádu je to posunuto klidně až do 20 let.
Když to shrnu, pro mě jsou tedy nejdůležitější 3 kroky. První jsme již udělali. Učitelům od roku 2023 nabízíme důstojný plat, a to považuji za důležité, bez každoročního nedůstojného handrkování o zvyšování platu. Mně spadl kámen ze srdce, protože obhajovat se pořád před veřejností, že učitelé chtějí více peněz, toto odpadá. A dáváme tím jasný signál studentům a mladé generaci, že samozřejmě nestanou se milionáři ve školství, ale to není nikde ve světě. Ale že budou mít důstojný plán, který je uživí, a že budou mít tu jistotu, že bude navázán na průměrnou mzdu. Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi školství, protože jak ve školství jsem více jak 20 let, tak tento krok se mu povedl, to zaprvé, a zadruhé, poslední tři roky se událo nejvíce změn k lepšímu. Děkuji. Druhý krok musí vést ke změně přípravy učitelů na vysokých školách, a to se nám bohužel nepodařilo. A třetím krokem je, abychom nastavili vhodné atestace nebo kariérní řád ve školách. To se nám taky ještě nepodařilo. Když to tedy shrnu, já s § 9a profesně nesouhlasím, ale podpořím ho. Jelikož v tuto chvíli je to podle mého názoru to nejlepší, co můžeme udělat. Kdybychom to neudělali, stejně se to bude dít. Nebo prohloubíme tu krizi ještě více. A pevně věřím, že uděláme i ty další kroky a že za 14 let budeme na špičce vzdělávání. Máme ambice se toho všichni dožít. 14 let není tak dlouhá doba. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
_profil_top.jpg)
