Já se vám velice omlouvám, já jsem učitel a jsem zvyklý mluvit 45 minut, tak jestli by někdo mohl za 45 minut zazvonit, abych nepřetahoval do přestávky. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já bych si dneska opravdu mohl připravit dva opravdu velmi emotivní projevy nebo proslovy.

Jeden na podporu této novely a jeden zásadně proti. A blbé je, že bych s tím naprosto souhlasil, s oběma. Teď bych si mohl hodit kostkou a rozhodnout se, který vám řeknu. Vážení, já si, a jsem o tom přesvědčen, že naše školy nepotřebují v první řadě tu nejpropracovanější pedagogiku, nepotřebují v první řadě ani stovky hodin diskuze o tom, jestli známkovat, nebo ne. A dokonce nepotřebujeme v první řadě ani formativní hodnocení. Naše školství potřebuje v první řadě schopné a vzdělané lidi. A potřebuje, aby se ti nejlepší z těchto vzdělaných lidí stávali řediteli a ředitelkami škol. To je to nejdůležitější, co můžeme pro naše školství udělat. A dovolím si tvrdit, že to je 80 % úspěchu. A ano, potřebujeme reformovat vzdělávací program, potřebujeme, aby se děti učily dovednosti vycházející z dnešní doby, potřebujeme, aby se učily finanční gramotnost, aby se naučily pracovat s informacemi, potřebujeme, aby se učily etické výchově, aby se učily, co je to čest a morálka a odpovědné občanství. Potřebujeme, aby se děti učily na tu dobu, která přijde, a ne, která už byla. Ale nic z toho nelze dokázat bez kvalitních pedagogů. Pan ministr školství s týmem odborníků a s velkým úsilím vymyslel a zveřejnil ambiciózní vzdělávací strategii 2030+, ale pokud nebudou ve škole a ve školství schopní lidé, tak toho nikdy nedosáhne, respektive tak toho my nikdy nedosáhneme. A tento dokument dopadne úplně stejně jako doposud nepochopený rámcový vzdělávací program Bílá kniha, strategie 2020 a další. Pokud znáte ve vašem okolí nějakou dobro školu, která dosahuje dobrých výsledků, nebo dokonce špičkových výsledků, tak vždycky dojdete ke stejnému poznatku. Na této škole je dobré vedení a jsou tam dobří učitelé. Toto je základem úspěchu. Tak jednoduché to je, ale bohužel zároveň tak složité. A než si tedy řekneme, jestli tato novela je dobrý, nebo špatná, nebo jsme si to už povětšinou řekli, musíme opravdu zvážit, v jakém stavu se teď naše školství nachází.

Mnohé bylo řečeno, jenom zopakuji to nejdůležitější. Pedagogické sbory stárnou, opravdu jsme jedni z nejstarších v ČR. Silné ročníky odcházejí do důchodu. A ten nepříznivý stav, kdy 50 % studentů vůbec nenastoupí do školství, kteří to vůbec vystudovali. Oni také, ještě předtím 30 % studentů vůbec tu fakultu ani nedodělají. Nehledě na to, jak malé procento studentů se rozhoduje pro pedagogickou fakultu. A pak tedy, když nastoupí, tak jich opravdu mnoho uteče. V tom roce 2016 2017 to bylo až 40 %. A přes tenhle ten filtr se pak rekrutují z těchto učitelů, kteří tam tedy z nějakého důvodu zůstanou, jsou mezi nimi velmi dobří, ale i ne tolik, tak se rekrutují ředitelé škol. A pořád se to opakuje. Ale my potřebujeme, aby to vedení byli ti nejkvalitnější. Dovolte mi, abych teď chvíli mluvil jako ředitel školy. Před 20 lety jsme jako pedagogové volali o zásadní změny ve školství. Každá strana to měla ve volebním programu jako mantru. Dovedete si představit tu frustraci, že se vůbec nic nedělo a že to školství bylo tak trestuhodně přehlíženo? Dokonce ta frustrace mě přivedla sem. To je vlastně jediný důvod, proč já jsem vstoupil do politiky, protože už jsem nemohl jenom sedět a vidět ten vývoj, který byl čím dál tím horší. A dokonce před 10 lety jsme jako pedagogové aktivně upozorňovali na to, že je za pět dvanáct. A že jestli se něco nezmění, jestli se nezačneme chovat k učitelům a k ředitelům lépe, nastane velký propad. Nebudou učitelé. A co se stalo? No, kdyby nic, tak by to bylo ještě lepší. Ono se stalo to, že jsme vyházeli ze škol lidi, kteří neměli pedagogické vzdělání. Tím pádem začalo chybět ve školství ještě více lidí.