Občas, když chci na besedách s lidmi trochu rozproudit debatu, pronáším větu: “Jsem rád, že Česká republika má Tomia Okamuru.” A pak ten výrok obhajuji.

Vycházím z toho, že v ČR žije kolem 10 až 15 procent lidí, kteří jsou voliči specifickými. Mají pocit, že je svět neuznává a nerespektuje, mají zálibu v příbězích o světovém spiknutí, mnohdy věří v chemtrails a placatou zemi. Vrcholem jejich společenského i kulturního života je návštěva koncertu skupiny Ortel. Nechtějí řešit složité věci a na všechno chtějí mít jednoduché řešení. A touží po lídrovi, který se jich bude zastávat, bude jim lichotit a bude je bránit před ostatním zlým světem. A takové voliče musí u nás někdo opečovávat. Pozice jejich vůdce nemůže zůstat neobsazena. Ba naopak, soustavně se o ni svádí boj. A buďme rádi, že momentálně tuhle pozici zastává Tomio Okamura. Tomio je totiž člověk, který to dělá pro prachy. Je to politický podnikatel. Možná by rád byl někdy ministrem, ale asi už pochopil, že se tak nestane, a tak si spokojeně žije za procenta získaná ve sněmovních volbách. Je to dost miliónů ročně na to, aby byl uspokojen. A byť jeho politickým nástrojem je říšení zloby a nenávisti, tak to má svou míru, protože on nechce, aby se systém zhroutil, netouží po občanské válce. To všechno by zničilo i jeho politický byznys. A když se na základě jeho řečí urve nějaký Balda, tak to vlastně Tomia dost štve.

Ale pak jsou tu lidé usilující o Okamurovo místo, kteří opravdu nebezpeční jsou, protože to mají nastavené jinak. Tím nejnebezpečnějším je aktuálně politik JUDr. Jindřich Rajchl. To je totiž člověk, který touží jednak po moci a jednak po obdivu. Je to člověk, který neuvažuje pragmaticky jako Tomio. On uvěřil ve svoji výjimečnost, uvěřil, že je vyvolený. Zároveň je dosti inteligentní na to, aby nástroje, které si na své cestě zvolil, používal s maximální efektivitou a silou. Těmi nástroji je vyvolávání extrémní nenávisti a zloby.