Děkuji, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové,

o co déle jsem čekal, o to kratší budu. Pane ministře, já bych, neotáčejte se, prosím, na mě, já si myslím, že se slyšíme docela dobře, já bych měl pouze dvě repliky, dva dotazy či dvě prosby, jak chcete, si to nazvěme.

Jedna se týká bezprostředně toho, co lze posoudit v tom zákoně. Jedná se o § 2 odst. 2 písm. d). My jsme tady na jaře s ostatními kolegy z podvýboru pro sport horovali za to, aby se neuzavírala a tehdy otevřela venkovní sportoviště, vnitřní sportoviště. Já bych vás tady chtěl jako člověk ze sportovního prostředí snažně poprosit o to, abychom šetřili tímto, abychom skutečně ta sportoviště, zejména ta venkovní sportoviště, pokud to nebude nezbytně nutné, tak abychom je neuzavírali. Dopouštíme se tím hrozné věci na těch sportu chtivých a pohybu chtivých dětech, kterých ubývá, a my je ještě zavíráme doma. O tohle bych vás tady chtěl hrozně moc poprosit, abychom snad nevyužívali této klauzule, která v tom zákonu je.