Senátor Vystrčil: Nejsme schopni přinutit aparát, aby začal konečně trestat

Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové.

Když to tady poslouchám – a děkuji za ty názory, tak podle mě nejen mě muselo napadnout, co je důvodem toho konfliktu, který teď vznikl nebo je uměle vytvářen, že tady někdo chce chránit zvířata a chce změnu zákona, a někdo chce chránit zvířata, ale nechce změnu zákona, a uvádí k tomu nějaké názory.

Můj názor na to je takový, že jsme v tomto směru zaspali. A to je, že nevyužíváme další cesty, které existují a které mohly, kdybychom je využili, způsobit, že přestože v Německu a v jiných zemích jsou sazby dneska nižší než ty, které jsou navrhovány v pozměňovacím návrhu, tak problém s ochranou zvířat a zabraňování jejich týrání nemají.

Co mám na mysli? Mám na mysli například to, že dlouhodobě nemáme centrální registr. Dlouhodobě jsme nedokázali zařídit, aby ten, kdo chce prodat např. psa, ho nejdříve musel mít očipovaného. A dlouhodobě jsme nedokázali využívat např. zločinů neoprávněného podnikání nebo daňového podvodu, abychom stíhali ty, co provozují množírny. Tohle všechno jsme nedokázali, tohle všechno máme dneska k dispozici, nebo jsme mohli mít k dispozici. Nedokázali jsme to využít a máme např. ty věci neoprávněného podnikání nebo raných úniků k dispozici. Tam jsou sazby, já nevím, když se dívám na pana senátora Antla, nevím, určitě vyšší než 5 let.

A my to nepoužíváme. Nejsme schopni přinutit ten aparát, který máme k dispozici, aby to začal proti těm množírnám používat. Aby začal konečně ty lidi trestat, protože ten aparát z hlediska neoprávněného podnikání podporu jednoznačně má, a nabouráváme se do trestního řádu. Takže abychom si řekli, jak to tedy je. Jednak máme nástroje, které nevyužíváme. A jednak jsme mohli mít nástroje, jako je čipování, které jsme nedokázali realizovat. A dneska jsme v této situaci, že ti, co to cítí jako velký problém, na nás tlačí, abychom to spravili úpravami trestního řádu, které se například předsedovi nejvyššího soudu a nejvyššímu soudu nelíbí, protože to nepovažují za správnou cestu. Ale protože v tuto chvíli ta cesta je nejvíce prosazovaná, je nejvíce propagovaná, a kdo na ni nenastoupí, tak má problémy toho typu, jak tady ukazoval pan senátor Antl, tak my tady jsme pod velkým tlakem. A do jisté míry si za to z hlediska fungování zákonodárného sboru i exekutivy můžeme sami. To je první pohled, který jsem na to chtěl říct. A myslím si, že v tomto směru jsme mnoho věcí zanedbali a teď se nám to vrací.

Druhá věc, kterou k tomu chci říct, je, že nám nemůže být jedno, nebo nemělo by být jedno, jestli něco uděláme nebo neuděláme s trestním řádem a jestli podlehneme, nebo nepodlehneme přirozené touze lidí trestat. Touha trestat je přirozená. Vždycky když nás lidi naštvali a my jsme v nějakém okamžiku neudrželi nervy, tak jsme udělali věc, které jsme potom litovali, protože v tu chvíli nás to popadlo a bylo to potřeba.

A já nevím, jestli jsme si toho všimli, nebo nevšimli. Já jsem o tom mluvil – a jsem také právní laik – mimochodem, také doma s manželkou spíme se dvěma psy v posteli. Jsem právní laik a to právo, které my chceme, aby u nás bylo aplikováno, by mělo být takové, že tu spravedlnost bychom si měli odpracovat. Že bychom měli jít tou cestou, že tresty, které ukládáme, by měly vést k nápravě. A příliš velký trest nevede k nápravě. To nevede k tomu, že se situace zlepší. To, že když dáme někomu doživotí, nebo to, že mu můžeme říci, že dostane doživotí, kdybych to přehnal, že to znamená určitě, že už některé trestné činy nebudou vykonávány, to podle mě neplatí.

Tak to není, protože ten odstrašující příklad takhle nefunguje. Neboť ti lidé to většinou vůbec nevědí. A stejně, pokud to ví, tak v tom daném okamžiku si to nedokážou vyhodnotit. To znamená, myslet si, že to bude působit preventivně, když tresty navýšíme, to si myslím, že není úplně správné. Spíš bych řekl, že to je iluzorní. A myslím si zase, že bychom to měli vnímat a že bychom se měli snažit, aby náš způsob trestání vedl k nápravě. Vedl k tomu, aby se věci zlepšovaly. A ne k tomu, že teď jsme vyhověli těm, co by chtěli vyšší tresty, protože trestáme všichni rádi, máme to v povaze a protože si myslíme, že to skutečně věci pomůže. Ale pokud neuděláme ty jiné věci, tak se bojím, že tomu tak nebude.

V tomhle řeknu ještě jednu věc, která mě napadla, když tady mluvil pan senátor Pavera a potom pan senátor Antl.

Oba dva mí velmi ctění kolegové. Já se velmi omlouvám, prostřednictvím pana předsedajícího, pane Pavero, já si nemyslím, že je odvahou hlasovat pro ten pozměňovací návrh. Vy jste říkal, najděme odvahu a změňme ten zákon. Já si myslím, že kdo tady prokazuje odvahu, je pan senátor Antl. Je si vědom toho, co ponese. Já musím říci, že si toho velmi vážím, vím, že oceněn nebude, on to také ví. Ale myslím si, že Senát je od toho, abychom dokázali někdy říkat ty věci, které nám nepřinesou jenom to ocenění, protože tady od toho jsme, z dlouhodobého hlediska na tom záleží, jak ta společnost bude fungovat. Já si myslím, že z dlouhodobého hlediska bychom měli nějak nakládat s trestním právem, to, že to trestní právo má nějaké chyby, už obdobné případy, které my můžeme vyvolat schválením toho pozměňovacího návrhu, existují v tom trestním právu, to neznamená, že tam máme přidávat další, tak se na to já dívám.

Teď ještě třetí pohled na tu věc, a to je ten pozměňovací návrh, co s tím. Dozvěděl jsem se, že v médiích také se píše o tom, že kromě pozměňovacího návrhu výborového existuje ještě pozměňovací návrh, který jsem dával dohromady se ctěnými kolegy Nytrou a Nwelatim. Já vysvětlím, o co jde. Máme tady jednu rovinu, a to je to, že je potřeba, ta situace je špatná, nějakým způsobem ty tresty navýšit, na druhé straně je tady nějaká filozofie toho našeho práva a zároveň nějaká rovnováha, která by v tom trestním právu měla být zachována. Proto jsme se nakonec rozhodli, že připravíme pozměňovací návrh, který, pokud vůbec bude hlasován, tak bude hlasován po tom pozměňovacím návrhu, který je výborovým, a to proto, že obecně to cítím tak, že si nemyslíme, že to má zůstat, jak to přijala sněmovna, že je potřeba v této věci udělat nějaký krok. Čím si já osobně nejsem jistý, že ten krok má být tak velký, jak navrhuje ten pozměňovací návrh přijatý výborem. Myslím si, že by stačil krok menší, samozřejmě na to můžeme mít různý názor, to je smysl a filozofie toho pozměňovacího návrhu, abychom v okamžiku, kdy se neshodneme na tom, z různých důvodů, že je možné přijmout návrh výborový, ještě měli možnost druhého kroku, který není tak razantní, ale také tu situaci upravuje způsobem, kdy je možné tvrději trestat ty, co týrají zvířata, a zároveň méně narušit tu rovnováhu, o které mluvil např. pan senátor Antl. To je smysl toho pozměňovacího návrhu, který my předkládáme, je na každém, jak si tyto možnosti, které má nyní před sebou, před tím hlasováním, vyhodnotí. Je to na každém z nás, jak si to vyhodnotíme. My sledujeme jenom to, tím podáním pozměňovacího návrhu, abychom zabránili nebo maximálně snížili riziko, že s tím zákonem neuděláme nic. To je smysl toho pozměňovacího návrhu, nebo hlavní smysl. Protože něco si myslíme, že s tím potřeba udělat je, myslíme si, že jistá opatření k přitvrzení těch trestů by měla být přijata. To je všechno, co jsem k tomu chtěl říct. Na závěr ještě jednu prosbu, možná k mediální sekci Senátu, protože na těch stránkách, které já jsem měl možnost sledovat na internetu, většinou poměrně jednostranně se vyjadřují různí lidé k tomu, jak ty pozměňovací návrhy vypadají, jak jsou potřeba či nejsou potřeba, velmi bych prosil, pokud je to možné, já myslím, že to možné je, protože to máme k dispozici, aby se to tam také objevilo, to, co máme k dispozici na lavicích, v té podobě neelektronické, to znamená stanovisko Nejvyššího soudu, aby si ho každý, kdo bude chtít, mohl přečíst, to znamená, bylo by dobré, kdyby aspoň na stránkách Senátu nebo na facebooku Senátu to stanovisko bylo k dispozici, aby aspoň ten, kdo chce, já vím, že někdo nechce, protože má jasno, ale ten, kdo chce, tak si mohl přečíst, co píše např. nově zvolený předseda Ústavního soudu a nejvyšší kapacita v oblasti trestního práva, že to naše rozhodování musí vycházet i z toho, co on napsal, že to není jen o tom, co my cítíme, nebo co si myslíme, že je správné, protože jsme viděli některá videa, která samozřejmě příjemná nejsou, drásají nám všem duši. Takže tolik ode mě, děkuji za pozornost.