Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážený pane viceguvernére, dámy a pánové.

Já k tomu jenom tedy dvě poznámky. Ta první je směrem k České národní bance, já, když jsem hlasoval proto, aby tady zástupce České národní banky mohl vystoupit, tak jsem předpokládal, že má Česká národní banka nastudováno, že kromě jediného pozměňovacího návrhu v podstatě je Senát připraven s tím zákonem souhlasit. A že se tady dozvíme, proč si Česká národní banka myslí, že ten pozměňovací návrh není dobrý nebo v čem ohrožuje řekněme bankovní sektor, respektive nějakou jistotu našich občanů. A že to ta ve 2 minutách tady bude zdůvodněno, kde ten problém vzniká. To jsem se úplně nedozvěděl. Dozvěděl jsem se spoustu jiných věcí, které taky v telefonu slyším, a myslím si, že to bylo na škodu. Druhá věc, kterou tady potom chci říct, je, že vždycky, když máme tento typ zákonů, tak je to nějaké rozhodování mezi tím, jak budeme rozhodovat posilovat bezpečí těch občanů nějakým státním zásahem a do jaké míry tím pádem budeme omezovat jejich svobodu. A já, když z tohoto pohledu začnu rozebírat ten pozměňovací návrh a ten zákon, tak vlastně jsem pochopil, jestli to chápu správně, že tady je obava, že když se z té množiny uchovávání těch hovorů vyjmou nebo bude možné vyjmout ty hovory, které se netýkají té komunikace, která se týká investičních služeb nebo poskytování obchodu, že je tady obava, že by se mohlo stát, že by to někdo zneužíval proto, vyjímal z toho uchovávání i ty jiné hovory, které nejsou tohoto typu.