Dobrý den, kolegyně, kolegové, pane ministře.

K této výroční zprávě vystupuji pravidelně. Její téma totiž považuji za naprosto klíčové. Vývoj v EU totiž vytváří naši každodenní realitu a zásadně ovlivňuje náš život. Dnes je to mnohem patrnější než kdy dřív. Zároveň se však obávám, že v posledních letech máme stále méně důvodů se domnívat, že zásahy z Bruselu jsou osvícené, nezbytné nebo že mají pozitivní dopady. Právě proto bychom měli vývoj v EU pozorně sledovat, podrobně analyzovat a také vědět, čím ČR přispívá, jaká je naše linie a jak se nám daří tu linii prosazovat. Bohužel stejně jako loňská zpráva nám v tom ta letošní, byť je mnohostránková, příliš nepomůže. K tomu, aby poskytovala objektivní obrázek o dění v EU a o naší roli tam, má totiž dost daleko.

Už minule jsem tady na tomto místě říkala, že autoři pro jednotlivé stromy nevidí les. Je to totiž kompilát sestavený ze zpráv jednotlivých ministerstev, jednotlivých úřadů a útvarů, které přistoupily k vytvoření této zprávy poněkud rozdílně a s různou mírou pečlivosti. Ve výsledku, když listujeme zprávou, tak čteme strohý popis desítek různých opatření, která jsou sice utříděna systematicky, ale tím jejich zpracování vlastně končí.

Chybí politická důležitost. Chybí zobecňování. Chybí vyvozování trendů. Analýza toho, kam se EU za uplynulý rok posunula. U některých položek najdeme vysvětlení české pozice a postupu vyjednávání. Takové kvalitnější partie se ovšem týkají zejména méně důraznějších, méně důležitých iniciativ. Například návrhu nařízení o opožděných platbách nebo o některých opatřeních v oblasti zemědělství. Zatímco ty velmi závažné, citlivé předpisy, jako jsou směrnice o energetické náročnosti budov, nařízení o obnově přírody či o emisních normách CO2 pro těžká vozidla, ty jsou odbyty jen jednou větou.