Děkuji, pane předsedající, já tedy budu spíš teď v centru. Jednak pravdu má kolega Lumír Kantor v tom, že ministerstvo má už teď pravomoci. Ale pravomoc vlastně předává tímto přechodným zákonem na zřizovatele. To znamená, že zřizovatel si bude moci vzít lékaře odkudkoliv. Na to jsem narážela. Vezmeme-li lékaře odkudkoliv, tak jednak nebudou umět vůbec česky, když tady má být, tak musí mít nostrifikaci. To také nějakou dobu trvá, takže tady budeme mít po nouzovém stavu, tři měsíce uplynou a lékař může odejít.

Ale když neumí lékař česky, ještě v tomu v "covidové době", tak je to velká svízel, protože se nedomluví s pacientem a může toho pacienta poškodit. Jestli si říkáme, a to už jsem také říkala, jestli tento neaprobovaný lékař nahradí absolutního specialistu, tak já tomu absolutně vůbec nevěřím. Notabene ten člověk musí mít nad sebou právě to přímé odborné vedení. To znamená, že on vyautuje dalšího člověka, který by se o ty lidi staral, ale ten na něj musí dozírat. Protože když tento neaprobovaný člověk udělá chybu, tak za to bude moci ten, který nad ním dozírá. Ten se bude zodpovídat.

A přijmout takovýto zákon na 3 měsíce? Kam jsme se to dostali? My teď řešíme personální situaci, která vůbec nesouvisí s Covidem. Já chápu ředitele nemocnic, já je chápu, nejsou lidi, ale říkáme, jak je to všechno fantastické. Včera jsem poprvé slyšela pana premiéra říct, že zdravotnictví je to první, co tady musíme řešit, protože jinak jsme byli vždycky černou dírou. Takže teď se dostáváme úplně do jiné dimenze. Já všechny ředitele chápu, to chápu, ale tohle to neřeší situaci, pochopte to.