Mluví se o nárůstu ze současných dvou na tři procenta HDP — tedy o zhruba 80 miliard korun ročně navíc. Pro srovnání: je to skoro tolik, kolik stát letos vydá na celý důchodový systém během jednoho měsíce. A kde na to vláda vezme?

To už slyšíme mnohem méně hlasitě. Ministr financí Zbyněk Stanjura přišel s „nápadem“ vzít část těchto peněz z prostředků určených na dekarbonizaci a klimatická opatření. Zdůrazňuji, že také nejsem příznivcem přehnané zelené politiky tzv. Greendealu v pojetí dle EU. Avšak na druhé straně nezpochybňuji fakt, že proměna české ekonomiky na udržitelnější a snížení její závislosti na fosilních zdrojích je pochopitelným ekologickým zájmem. Tedy nejen ekologickým, ale i strategickým zájmem. Jenže ten jde očividně stranou, když je třeba sypat další miliardy do zbrojení.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) s tím sice nesouhlasí, ale vláda je přesto odhodlána nalézt „jiný“ způsob. Co to znamená? Nejsnazším a současně nejrychlejším způsobem může být zvýšení daní. Ale ne těm, kdo mají miliardové zisky — těm se vláda vyhýbá obloukem. Zvýšit daně obyčejným lidem půjde nejlépe. Spotřební daně, DPH, odvody z práce – ty jsou vždy první na ráně. Zdanění kapitálu? Zisků nadnárodních firem? Majetková daň z nemovitostí, která by se týkala milionářů a velkých developerů? O tom se mlčí.

Tohle rozhodnutí je politické — a ideologické. Nejde o obranu země, jde o přerozdělení veřejných prostředků ve prospěch vojensko-průmyslového komplexu a na úkor sociálních a ekologických priorit. V zemi, kde už nyní je problém udržet veřejné služby, zdravotní a sociální péči, kde se škrtá v podpoře rodin, seniorů i školství, má armáda dostat další desítky miliard. Pro koho? Pro koho má být ta „obrana“?

Ekonomové sice říkají, že by „větší zadlužení bylo ospravedlnitelné“. Ale proč je ospravedlnitelné pouze kvůli tankům a ne kvůli dostupnému bydlení, zdravotní péči nebo klimatické stabilitě?

Je třeba říct to jasně: peníze na obranu se najdou snadno — když stát zdaní ty, kdo je skutečně mají. Když zavede progresivní zdanění, bankovní daň, digitální daň pro nadnárodní internetové giganty, a přestane se bát bohatých.

V opačném případě to celé zaplatíme my — pracující, důchodci, rodiny a možná v důsledku zadlužíme i naše děti. A nedostaneme za to ani bezpečnější svět, jen hlubší nerovnost, větší závislost na militarismu a zničenější planetu. Skutečná bezpečnost se totiž neměří počtem zbraní, ale počtem dostupných bytů, kvalitních škol, zdravých lesů a jistot, které lidé mají.

Tohle není obrana. To je okrádání daňových poplatníků ve jménu „národní bezpečnosti“.

Ing. Bohumil Smutný, zastupitel za koalici STAČILO v Jihomoravském kraji