Nic objevného neřeknu, když prohlásím, že dvě větší politické strany, i s odlišnými názory, spíše dají dohromady kompromisní řešení čehokoli, než když se nad tímtéž bude dohadovat půl tuctu pidistran. Právě taková situace je aktuálně v Olomouckém kraji. Na jednu stranu se tu nabízí varianta jednoduché koalice z ANO a ODS, na druhou slepenec složený z Pirátů, STAN, KDU-ČSL, TOP 09, Zelených a strany ProOlomouc.

Problémem je, že ty dvě strany nedají dohromady většinu, pokud je někdo další nepodpoří  a zbývá tu už jen SPD…

Mrzí mě samozřejmě nepřítomnost ČSSD v téhle hře, ale ještě důležitější je, aby mělo Olomoucko akceschopné vedení, které se nebude o každou maličkost hádat a bude fungovat od samého počátku ve prospěch lidí.

K tomu je zapotřebí, aby byli v čele zkušení lidé, kteří hodnoty a cíle „toho druhého“ znají a jsou schopni je akceptovat. A nemám teď na mysli líbivá hesla z předvolebních letáků, ale stranickou historii, z níž je jasné, jakým směrem strana dlouhodobě míří a co lze od ní čekat. Pak i složitá jednání mohou mířit k rychlému a funkčnímu kompromisu. Jinak se budete donekonečna hádat a vzájemně se napadat, jak jsme tomu svědky například v Praze, kde se o žezlo urputně tahají Piráti s Praha sobě, TOP09 a STAN. (Tedy ti, kteří tvoří onen pomyslný „pytel blech“ i v případě šestikoaličního slepence na Olomoucku.)

Kámen úrazu je v tom, jak už jsem napsal výše, že aby na Olomoucku fungovala jednoduchá a životaschopnější dvojkoalice, nestačí jen zkušení představitelé, kteří si podají ruce, ale potřebuje k většině ještě další hlasy. A jediní, kdo se tu nabízejí (pokud se šestikoalice neroztrhne), jsou zastupitelé za SPD. Na jejich adresu se ale už nesmlouvavě vyjádřil Michal Zácha, předseda regionální rady ODS, že s SPD nikdy a nikam. („Nikdy jsme neuvažovali o spolupráci s SPD. A to o jakékoli formě. Neuvažovali jsme ani o koalici, ani o nějaké podpoře.“)