Děkuji za slovo. Vážené dvě ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že i dnešní účast na projednávání signalizuje, jak je ten materiál vlastně bezradný, že se s ním nedá skoro nic udělat. (V lavicích sedí jednotlivě jen několik málo poslanců.) Většina z vás vzala na vědomí, že bude schválen rekordní deficit 500 miliard korun. Občas se někteří vrhli i na tu kořist a pozměňovací návrhy mi připomínají období porcování medvěda, protože naprostá většina pozměňovacích návrhů směřuje k tomu, co bychom, jaký výdaj bychom ještě udělali. Rozumím tomu, že politická realita je neúprosná a schodek je fixován. Myslím si, že je jasné, že to jednání takhle dopadne. Všiml jsem si paní ministryně, jak zpochybnila návrhy sociálních demokratů, naopak podpořila návrhy komunistů. To jenom ukazuje, kdo má jakou politickou sílu. Ale v té debatě to vlastně není podstatné. Ani ten návrh komunistů, myslím, že je v objemu za 2 miliardy, žádným způsobem návrh novely nemůže vylepšit.

My jsme se rozhodli zcela vědomě, že nebudeme v této chvíli podávat žádné pozměňovací návrhy, protože podle našeho názoru se ten návrh novely nedá zlepšit. Už jsem říkal v prvém čtení a určitě se tomu budu podrobněji věnovat ve třetím čtení, ukazuje na naprostou bezradnost vlády. Ano, když se někdo z postižených ozve, tak přijde reakce vlády, někdy v řádu dnů, někdy v řádu týdnů, někdy v řádu měsíců, a skoro vždy z toho vypadne nový dotační titul. To není žádná promyšlená hospodářská politika. To není žádný plán, jak pomoci české ekonomice.

A my proto tuto novelu podpořit nemůžeme. Nebudeme pro ni hlasovat ve třetím čtení.

Ale abychom nezůstali pouze u kritiky, ale přednesli alternativní plán, jiné řešení, a v tomto případě skutečný plán, tak kromě usnesení, o kterých mluvil pan předseda Fiala, která směřují spíš k tomu, abychom vládu vyzvali k činnosti, o které jsme předpokládali, že je vláda udělá sama bez nějakého usnesení Sněmovny, jako je audit výdajů, snížení byrokratické zátěže, zrušení superhrubé mzdy a podobně, tak náš plán, jak pomoci české ekonomice, a říkáme tomu záchranný kruh pro českou ekonomiku, je úplně jiný.

Vzali jsme si číslo, kterým vláda chce v této chvíli zvýšit výdaje, je to zhruba 136 miliard. A proti těm vládním výdajům my říkáme - ano, je potřeba pomoci české ekonomice a nejlepší pomoc je, když tyto peníze necháme daňovým poplatníkům. Ať už těm, kteří podnikají, živnostníkům, zaměstnavatelům, zaměstnanců, nebo obecně všem daňovým poplatníkům. Ti budou mnohem lépe vědět, když jim necháme zhruba těch 140 miliard v jejich firemních rozpočtech nebo v jejich domácích pokladnách, v domácích peněženkách, jak ty peníze investovat, za co je případně utratit. A to by mohl být skutečný impuls pro českou ekonomiku, aby nehrozila druhotná platební neschopnost, aby nebyly zasaženy i zdravé firmy, které by bez této krize neměly žádný problém.