Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já reaguji na pana kolegu Vystrčila. Ty jeho otázky, které tady teď stavěl s těmi výpočty a variantami, nás určitě vedou k nějakému zamyšlení. Mě také, ale přiznám se, že v takové rychlosti to nestačím zpracovávat, abych si udělal nějaké schéma možných variant, případně postupu. A co k tomu chci říci.

Zaprvé, samozřejmě to navýšení je velké a je po velkých letech. A pokud bychom měli někoho hodně kritizovat, tak bychom měli 12 let zpátky kritizovat všechny ty, kteří na rodiče a děti zapomněli. Myslím si, že ta kritika, pokud byla takto vznesena, by musela být asi formou možná házení kamenů. Ale to přeháním. Musíme jít zpátky o těch 12 let, když nám tak jde o rodiny a o ty děti především. Aspoň některým.

Zadruhé chci říci, že se tady ukazuje v plné šíři, jak je chybné, že my takovéto zákony projednáváme ve lhůtě 30 dnů a že je projednáváme vzhledem k okolnostem v odborných výborech vcelku na poslední chvíli. Zajímavé také je, že ve sněmovně tento návrh určitě pobyl několik měsíců, projednával se několik měsíců, a konečné hlasování, pokud se nepletu, bylo vlastně všichni přítomní 100 %. Všichni byli pro. Je škoda, že tyto propočty a tyto varianty a tyto přístupy tam nebyly vzneseny, protože de facto tam by měly především být tyto technické záležitosti vyjasněny. Nám by sem měl být dán návrh, o kterém bychom se měli rozhodovat schválit, nebo neschválit, anebo udělat nějaký zcela krok spíše jednoduchý. Protože my opravdu na to máme krátkou dobu.