Naši nezaměstnaní a nezaměstnaností ohrožení občané mohou být nejspíš rádi, že předchozí pravicové vlády nenapadlo už nic dalšího, co by situaci dále zhoršilo. Je přece známo, že zásadní pozitivní změna přichází na trhu práce až kolem tříprocentního růstu HDP. ODS a TOP 09 ale pro jeho stimulaci za celé roky prakticky nic neudělaly. Jejich kroky měly efekt spíše opačný.
Bývalý prezident Klaus nedávno v jiné souvislosti trefně poznamenal, že „ekonomiku může rozhýbat jen akcelerace agregátní poptávky na základě změny chování tří hlavních makrosubjektů ekonomiky – domácností, investorů, státu.“ Co mají s akcelerací poptávky společného zvýšení DPH, podvázání investic a nepromyšlené výdajové škrty? Všechna tato opatření přispěla i podle mezinárodních institucí k citelnému hospodářskému poklesu. Česká republika tak v minulých letech doslova sebevražedně posilovala negativní efekty vyplývající z nedobrého stavu globální ekonomiky.
A co je ještě horší – v takové atmosféře zákonitě roste všeobecná nedůvěra. Více než 50% občanů se dnes vážně obává, že jim hrozí ztráta zaměstnání. Zdánlivě pozitivní čísla o vyšším počtu volných míst na úřadech práce nebo meziročně menším nárůstu počtu klientů tamtéž pokládám jen za statistická šidítka. Nových volných míst přibylo meziročně o pouhých 2600 a v mnoha případech se navíc jedná o pozice, které prakticky nepředstavují reálnou možnost obživy. A že jsme navzdory nižšímu nárůstu počtu klientů úřadů práce dokázali překonat rekord v nezaměstnanosti, to je spíše smutná než dobrá zpráva. S trochou černého humoru by se dalo říci, že další potenciální klienti se neregistrují jen proto, že díky působení exministra Drábka a jeho náměstka Šišky (toho času v zasloužené péči orgánů činných v trestním řízení) nemohou úřady práce normálně fungovat a lidé to dobře vědí.
I za současné nedobré situace hraje naše pravice stále dokola stokrát obehranou písničku o údajně zákonitém stékání kapitálu od nejbohatších k nejchudším. Naše slavná rovná daň ale zatím žádné podobné výsledky nepřinesla. Není divu, souvislost mezi nízkým zdaněním vysokopříjmových skupin a vytvářením nových pracovních míst se nikde na světě nepodařilo empiricky prokázat.
Teze, že zvyšování minimální mzdy zvyšuje nezaměstnanost, je další oblíbený pravicový nesmysl. Ve skutečnosti jsou to naopak země s nejnižšími mzdami, které se mohou „pochlubit“ nejvyšší nezaměstnaností. Nemluvě už vůbec o tom, že pro hospodářský růst je přece extrémně důležitá kupní síla. I proto je potřeba minimální mzdu zvýšit, a to postupně až na úroveň 40% průměrného platu. Jedině pak bude rozdíl mezi minimální mzdou a sociálními dávkami (po jejichž zvýšení ČSSD rozhodně nevolá) dostatečně motivující a může mít pozitivní dopad na zaměstnanost.
U základu všech těchto a mnoha dalších pravicových ideologických mýtů je stále stejná slepá víra, že stát se nemá plést do ekonomiky. „Nová pracovní místa přece vznikají jen v soukromém sektoru,“ pravil před pár dny předseda poslanců ODS Stanjura. On a jemu podobní si stále neuvědomují, že stát může, ba přímo je povinen dělat řadu opatření k podpoře vzniku pracovních míst.
Předpokládám, že programové prohlášení nové vlády bude mít politiku zaměstnanosti mezi svými stěžejními prioritami a že v něm také najdeme konkrétní návrhy na zlepšení současné neuspokojivé situace.
Psali jsme:
autor: Milan Štěch
