V souvislosti s naprosto vážně míněným oznámením prezidenta DonaldaTrumpa, že kromě dalších území mimo svou jurisdikci, například celé Kanady nebo Panamského průplavu, si USA nárokují i území Grónska a hodlají ho anektovat, mě opravdu dostaly dvě věci.

Tou první bylo zdánlivě prosté prohlášení historicky nejmladšího dánského premiéra, blonďaté Mette Frederiksen, že pokud chtějí USA Grónsko, musí o tom jednat s Velkou Británií. Což nelze reálně omluvit ani jejím mládím ani nezkušeností. Napoleonův ministr policie Joseph Fouché to vyjádřil slovy: „Bylo to horší než zločin. Byla to chyba." Chyba, která ji pravděpodobně bude stát pozici, v lepším případě jí „jen“ zavře cestu k potenciálnímu znovuzvolení. Otevřeně totiž přiznala, že bez ohledu na to, že Velká Británie už není členskou zemí EU, je téměř vše, co se v ní děje, stále řízeno z londýnského City. A to se neodpouští.

Tou druhou byla informace, že Dánsko, tváří v tvář Trumpově požadavku odevzdat mu Grónsko, hodlá vyčlenit 2,1 miliardy dolarů na posílení své vojenské přítomnosti v Arktidě, na níž navázal generál Robert Brieger, předseda Vojenského výboru EU (jehož politická a vojenská váha mimo hranice EU je fakticky rovna nule), fialovsky laděným návrhem, aby EU rozmístila v Grónsku své jednotky. Jak řekl, „Vyslalo by to silný signál a přispělo ke stabilitě. Je to však politické rozhodnutí“. Hodlá snad EU válčit s USA?