Umělci mohou jistě v libovolném rozsahu na své náklady přesvědčovat ostatní občany, aby také dobrovolně sledovali Českou televizi. Samozřejmě, pokud už někdo dobrovolně sleduje Českou televizi, měl/měla by jí platit poplatek v nějaké stanovené minimální výši. Bezpochyby není vyloučeno, že by mohl/mohla, dobrovolně, přispívat i mnohem více. To by zřejmě nastalo v případě, když dotyčný/dotyčná sezná, že vysílání České televize a/nebo Českého rozhlasu za to opravdu stojí.

Česká televize a Český rozhlas by si měly vzít příklad z třetího veřejnoprávního média, které v České republice máme. Tím je ČTK – Česká tisková kancelář. ČTK není ani korunou financována z veřejných peněz či z vynucených koncesionářských poplatků.

Pluralita názorů

Obranou proti jednostrannosti „výkladu světa“, proti ovládnutí mediálního prostoru jedním dominantním politickým názorem či politicko-ekonomickým zájmem, je jedině pluralita názorů zajištěná pluralitou médií.

Psal jsem v minulosti o svém přesvědčení, že ten, kdo ovládá a ten, kdo kontroluje ČT a ČRo, není apolitický či dokonce bez světového názoru (viz). Bude tedy vždy prosazovat svůj světový názor a/nebo hájit něčí zájmy. Ať si nikdo nic nenamlouvá o nezávislosti a nepodléhání politickým či ekonomickým tlakům u problematiky veřejnoprávních médií. Pluralita názorů v rámci jedné organizace, třebaže nazývané „veřejnoprávní“, nebude fungovat – vždy tam dříve či později někdo bude mít navrch, vždy bude jeden z názorů více protěžován než jiný, i když se tak bude dít spíše skrytě. U veřejnoprávních médií je to o to nebezpečnější, že se navenek tváří jako zcela objektivní nezávislé médium. Ti, kteří nyní mají rádi ČT za její zpravodajství, protože jim konvenuje, by si měli uvědomit, že časem to může být jinak, a že veřejnoprávní televize bude protěžovat naopak témata a názory, které se jim líbit nebudou. Budou i v tom případě chtít platit koncesionářský poplatek?

Slovo pluralita bylo po sametové revoluci v roce 1989 skloňováno všemi – studenty, umělci, politiky. Toto slovo však zmizelo ze slovníku novodobých strážců hodnot. I umělci to slovo zapoměli a ve svých – i třeba dobře míněných – peticích ho nepoužívají. Jde jim (v lepším případě) o nezávislost dominantního mediálního hráče na vládě, nikoliv o pluralitu. Jde jim o zachování veřejnoprávního mediálního molocha neférově zvýhodněného nedobrovolnými koncesionářskými poplatky. To má za následek pokles informační pestrosti, která je vytěsňována unifikací názorů.