V žádné zemi, ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje, aby patnáctileté děti určovaly, kdo má být prezidentem nebo předsedou vlády.

To každopádně platí. Ale docela často se stává, že ta vysmívaná ulice rozhodne o tom, kdo už tím předsedou být nemá.

Je to dobře, nebo špatně?

Ulice, dav, náměstí z principu nemůže nabízet alternativu, nemůže se sjednotit na pozitivním programu.
Může se maximálně shodnout na nějakém nejmenším společném minimu, negativním minimu.

Pro nás konzervativní individualisty sebou taková demonstrace nese spoustu složitostí.