Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, musím říct, že jsme se teď od pana kolegy Feriho dozvěděli, co všechno by mělo být v článku 40. V podstatě jsme slyšeli, že by tam mohlo být úplně všechno, co se týká organizace a správy státu. Já bych se ráda vyjádřila k článku 40, tak jak zní v rámci mého pozměňovacího návrhu, a potom, jestli se nepletu, i kolegy Kupky.

Už jsem o tom mluvila ve druhém čtení. Stálá komise pro ústavu se opravdu po dlouhých jednáních shodla na tom, že doporučila této Sněmovně podpořit článek 40 tedy ve znění oněch pozměňovacích návrhů, to znamená, aby zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu byl tím, k jehož změně je potřeba souhlasu obou komor Parlamentu. Podotýkám, že to byla shoda, bylo to doporučení Stálé komise pro ústavu, které vyplynulo mimo jiné i z toho, že jsme opakovaně jednali se Stálou komisí pro ústavu v Senátu.

Co je smyslem celé akce? Musím říct, že ocením, když si nalijeme čistého vína. Smyslem celé akce - v uvozovkách - opravdu není to, že by se pak Sněmovna radovala z posílení kompetencí Senátu. To si myslím, že by bylo trošku lhaním si do kapsy. Určitá řevnivost obou komor je zjevná a obávám se, že v tomto funkčním období k posílení kompetencí Senátu nedojde. Nicméně tím smyslem, proč jsme se na tom dohodli se stálou komisí Senátu a smyslem doporučení Stálé komisi (?) pro ústavu bylo to, abychom konečně po deseti letech debat, které nikam nevedou, rozšířili kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu tak, jak je běžné ve všech ostatních zemích kolem nás, kde je běžné, že veřejné prostředky jsou tedy sledovány bedlivě a že občané mají zajištěno systémem a pravidly, že veřejné prostředky jsou kontrolovány.