Někdo by také mohl říci zaměstnavatelské a zaměstnanecké. Ale zůstanu u toho politického dělení.

Ta „pravicová“ tvrdí, že mzda je cena lidské práce, v podstatě cena člověka. Jako každá cena má vznikat tržně – bez ohledu na výsledky. Zásah zvenčí pak vytváří chybné signály a tím se naruší celé cenové prostředí. Omezení mzdy „odspoda“ údajně zvyšuje nezaměstnanost a snižuje počet malých podnikatelů. Tolik v kostce klasická „pravicová“ argumentace.

Tak za prvé: Cenotvorba je regulována v řadě případů a to i v těch nejvyspělejších a nejpravicovějších zemích. Namátkou: Je regulována cena léků. Farmaceutická firma s unikátním lékem jeho cenu dohaduje s pojišťovnami a obvykle i se státy. Regulovaná cena je u síťových odvětví, protože jinak by vlastník rozvodů mohl tlačit odběratele naprosto nepřijatelným způsobem. V mnoha velmi rozvinutých a bohatých zemích jsou regulovány nájmy – buď přímo určením maximálních cen v exponovaných oblastech, nebo „oklikou“ masivní státní a městskou výstavbou, která zvýšením nabídky tlačí ceny dolů. A tak dále. Cenová regulace není nic divného, nic neobvyklého, nic výjimečného. Je častější, než se může zdát. (Ostatně – spotřební daň je také svého druhu cenová regulace.)

Za druhé: Ve skutečnosti neexistuje ani jedna seriozní studie, která by prokázala vztah mezi minimální mzdou a nezaměstnaností v tom smyslu, že by vyšší minimální mzda vedla k růstu nezaměstnanosti. A už vůbec neexistuje studie, která by dokazovala, že stanovené minimální mzdy podvazují ekonomický růst či snižují počet podnikatelů. Zato existuje jenom spousta ideologických výkřiků o tom, že tak to je, protože to je „logické“.

Jak bylo řečeno: Nikdo to nikdy neprokázal. Stejně ale nepochybuji o tom, že řada mediálně činných analytiček a analytiků bude tato tvrzení znovu a znovu opakovat jako mantru svého „tržního“ vidění světa. Protože v jejich myšlenkových mantinelech to tak „prostě musí nutně fungovat“.