Vím, že mám v uzavřené společnosti 1000 lidí nakažených nějakou nemocí a chci je všechny izolovat, musím zjistit, kdo to je. Proto si je rozdělím do dvou skupin:

1. skupina:
Symptomatičtí – mají potíže, jdou k lékaři, ten ej vyšetří a tím pádem zjistí, že mají chorobu.

2. skupina:
Vím, že symptomatický pacient může ostatní nakazit po celou dobu, kdy má příznaky, a ještě pět dnů předtím a že příznaky trvají 10 dnů, tak každého pacienta s příznaky trasuji 15 dnů zpátky, zjistím, s kým se potkal a pokud s ním byl v rizikovém kontaktu, tak každého takového jedince obvolám a otestuji. Tak zachytím všech 1000 nakažených, izoluji je a je vymalováno. Jelikož se ale mezitím nemoc šíří mezi bezpříznakovými, musíme hledat kontakty kontaktů a kontakty kontaktů kontaktů….pokud není vysoké číslo R a systém funguje, jde to. Pokud R stoupá a systém nefunguje dobře, musíme přitvrdit a izolací zabránit tomu, aby bezpříznakoví nakažení nikoho nenakazili, a to tak dlouho, dokud všechny nezachytíme. Pokud bezpříznakový může ostatní nakazit 15 dnů, musí tento stav trvat asi 30 dnů. I když opatření spustíme, má jejich dopad zpoždění, takže ze začátku se budou počty zvyšovat. PROTO je nutné vše spustit co nejdříve, a ne až tehdy, když hrozí kolaps. Je zkrátka nutné sledovat vývoj a trendy a mít připravené různě tvrdé plány variantních opatření.

Že se vše daří, poznáme podle toho, že symptomatických na testech ubývá a přibývá asymptomatických a postupně klesá počet pozitivních testů.

Nemoc se ale nesmí moc rychle šířit - pokud každý, koho nakažený potká, s kým je v jedné místnosti, atd. bude hned taky nakažený, nedá se to zvládnout. To je trochu problém COVIDU, protože riziko, že se od pozitivního nakazíte je 3 – 6x vyšší než že od člověka, který má chřipku, chytíte chřipku – nakažlivost tímto virem je tedy poměrně vysoká. Nesmí být taky nakaženo naráz moc lidí, třeba půl milionu. A každý nakažený nesmí být ve vážném stavu. Pak nastává scénář známý ze sci-fi filmů a knih.