Valenta (KSČM): Majetek naší země si rozdělila skupina mocných

13.02.2020 11:56

Projev na 40. schůzi Poslanecké sněmovny 13. února 2020 – interpelace premiéra Babiše k trestným činům, spáchaných v souvislosti s privatizací

Valenta (KSČM): Majetek naší země si rozdělila skupina mocných
Foto: Archiv KSČM
Popisek: Jiří Valenta
reklama

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dovolte mi jistým způsobem navázat na kolegu Grebeníčka a připomenout naší vládě prostřednictvím nyní interpelovaného jejího přestože nepřítomného předsedy některé další skutečnosti, které by měly napomoci nastartování procesu katarze naší společnosti z doby, kdy se státní majetek kradl ve velkém za tichého souhlasu či dokonce za aktivní spolupráce některých významných politiků. Na úvod je nutno objektivně přiznat, že alespoň některé zlodějny, v dnešním vychytralém žargonu obhájců privatizace daň za demokratizaci společnosti, se dostaly až před soud. K těm nejkřiklavějším případům patří prodej Unipetrolu, OKD, Mostecké uhelné společnosti nebo Rakony. Opakovaná privatizace Unipetrolu, od roku 2005 součásti polské PKN Orlen, se dostala před soud i před vyšetřovací komise českého a polského parlamentu. Ale těch případů, které se dostaly až před moc soudní, a kde soudce následně ještě definoval trestnou činnost, bylo skutečně minimálně.

Dámy a pánové, dnes je již nesporné, že si majetek naší země rozdělila, a to za ne zcela jasných či účelově chybějících legislativních pravidel, skupina mocných. Absence morálky některých byla více než zřejmá a ani dnes není nutno s tímto faktem nikterak polemizovat. A rozhodně se nejedná pouze o zaměstnanecké byty účelově přilepené k balíku OKD. Mnozí občané byli, a to nejen v 90. letech, vystaveni zcela beztrestným a nepostižitelným podvodníkům, kteří se jako supi slétli na ten politicky tolik opovrhovaný majetek z doby reálného socialismu. A bohužel musím říci, že ani česká Sněmovna, která by měla být garantem spravedlnosti a rovnosti, pod vlivem právě těch, kteří byli za privatizační nepravosti minimálně politicky spoluzodpovědní, nedokázala zájmy svých občanů obhájit. Například ještě v roce 2006 Poslanecká sněmovna zcela lživě konstatovala, že vláda se při prodeji státních majetku žádných chyb nedopustila. Domnívám se, alespoň dle nesmiřitelného vystupování pana premiéra Babiše k této problematice, že zmíněné sněmovní usnesení je ve zřetelném rozporu s aktuálním stanoviskem vlády a dokonce, jak již víme, i s nedávno přijatým usnesením Sněmovny. A je zcela lhostejno, že není dle výkladu zákona pro exekutivu zcela závazné. Na druhé straně ale věřím, nepřítomný pane premiére, že skutečně dodržíte, co jste mi sliboval v rámci ústní interpelace, která zde už také zde byla zmíněna kolegou Grebeníčkem, v listopadu loňského roku. Cituji: "Mne nemusíte přesvědčovat, bych nikdy nešel do politiky, kdyby tradiční demoblok fungoval a nenechal zdecimovat naše hospodářství. Tak já určitě nemám zájem tady něco tajit nebo něčemu bránit. Určitě ne." Konec citátu.

Nastolené téma interpelace kolegy Grebeníčka disponuje kromě korelace s kauzami takzvané velké privatizace, ukradenými či "jen" nezaplacenými podniky vládami ODS, ODA a KDU-ČSL i jistou vazbou, a to také nikterak lichotivou, a jak jste i vy sám zmínil, pane premiére, i na privatizaci kupónovou, další to nebetyčnou zlodějnu. Tu nejen já považuji za obdobně velkou nepravost, jako byly jiné, tehdy vychytrale aplikované formy přechodu mnohamiliardového státního majetku na jednotlivce, a na významným podnikům té doby spřízněné party. Přesněji řečeno na ekonomicko-politické mafie, jejichž někteří členové a některé aktivity probleskávají do povědomí veřejnosti ještě dnes. Veřejnost velice dobře ví, které politické subjekty dnes disponují právě tím zděděným prokmotrovským a prokorupčním potenciálem. Jistě všichni víme, že symbolem kupónové privatizace, této další lumpenmazanosti, se stal podnikatel Viktor Kožený a jím založené Harvardské fondy. A právě na tomto příkladu můžeme také ilustrovat, že ne vše, co některým zavání po dolaru, po americku, musí s sebou zákonitě nést benefit či přidanou hodnotu, chcete-li, pro poctivé jednotlivce či společnost. A tak v tomto ohledu již jen připomínka pro mladší generaci či některé úmyslné nepamětníky doby nedávno minulé. Jmenovaný Kožený, zářivý to symbol kapitalismu a také dnes pravicí velebené a údajně úspěšné kupónové privatizace, prý cesty vedoucí ke svobodě, byl v roce 2010 odsouzen za mnohamiliardové podvody. Ovšem i díky neuvěřitelné laxnosti našich úřadů, ptejme se, zda něco na někoho věděl či na koho z politiků byl napojen, doposud žije spokojeně, a to za peníze nás všech nikterak v podstatě nepotrestán na Bahamách. I tak, dámy a pánové, tedy může někdy vypadat realizace polistopadové spravedlnosti.

Kupónová privatizace ale zasáhla naše státní hospodářství i jinak. Další její podstatnou a neodpustitelnou chybou, když už tedy vůbec proběhla, bylo to, že do zbrkle privatizovaných podniků nepřinesla, tedy příslušným zákonem nebyl zabezpečen, dostatečný rozvojový kapitál. Takto postižené podniky byly uměle donuceny se zadlužit u bank, ale přirozeně současně nebyly schopny splácet poskytnuté úvěry. A čekalo se jen na to, kdy se ocitnou ve vážných odbytových a výrobních potížích. Toto například uvedl i prezident České republiky Miloš Zeman v časopise Ekonom již v roce 1999. Ostatně absence nezbytného silného právního rámce, a ptejme se, proč a kvůli komu jakoby náhodou chyběl, vedl k defraudacím všeho možného typu, tvrdí například i ekonom Jan Švejnar, mimo jiné exkandidát na prezidenta České republiky, jinak také ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě. A dalším doprovodným a velice mazaně realizovaným aspektem té některými stále ještě nekriticky vychvalované privatizace, kromě toho tedy, že obrala všechny české občany o miliardy korun, bylo to, že kromě těchto krádeží státního majetku nedokázali lační pravicoví privatizéři vygenerovat, a to pro značnou část do té doby fungujících firem, schopného státního správce. Třetina takto manažersky zanedbaných podniků potom spadla do konkurzu a zcela přirozeně zkrachovala. I za tuto laxnost, neschopnost či podle mého názoru spíše úmysl bychom měli tehdy zodpovědné viníky minimálně morálně odsoudit, když už potrestat je není dle zákona dnes možné. A mnohé partaje je mají stále mezi sebou či alespoň profitují z jejich hmotné či jiné podpory. Víte, dámy a pánové, ona ta doba totiž není ještě tak daleko časově vzdálená. A když někdo může po nás komunistech prakticky každodenně urputně vyžadovat jakousi omluvu za skutky, které mnozí z nás nikdy nespáchali, ale ani osobně nezažili, tak by také nebylo od věci, aby na obdobnou věc upozornili i ty spolupachatele privatizačních lumpáren ze svých vlastních řad.

Vážené kolegyně a kolegové, my skutečně nechceme nic jiného, než aby se vláda tímto tématem podvodů a prachsprostých zlodějen různého druhu skutečně aktivně zaobírala a řádný oficiální podnět, tedy předmětné usnesení Sněmovny, jak jsem již řekl, existuje. Alespoň tam, kde to ještě legislativně lze, když už otázka nepromlčitelnosti privatizačních zločinů byla dříve smetena ze stolu. Přitom, a již jsem to i zdůrazňoval, se jednalo o největší krádež majetku státu ve prospěch jednotlivců v dějinách naší země, a to napříč všemi politickými systémy. A to zcela bez diskuse.

Pane premiére Babiši, jistě si sám dobře vzpomínáte, že pro příslušné usnesení číslo 653 hlasovalo 106 přítomných poslankyň a poslanců. Není proto možné celou kauzu odbýt dopisem předsedům poslaneckých klubů, že v podstatě nelze nic dělat a přitom se populisticky nebo i trošku oportunisticky hlásit k nosné tezi, že skutečně ke krádežím v obrovském rozsahu během privatizačního procesu v 90. letech docházelo a náš stát byl některými skutečně oholen až na kost. Dopady privatizačních procesů, ať již to byly kauzy z té takzvané velké či z takzvané kupónové privatizace však kromě dobového masivního okradení občanů do hospodaření a mezinárodních investic České republiky pociťujeme bohužel i v dnešní době a jsou často velice závažné a nadále poškozují nás všechny.

Pro vaši informaci mohu uvést příklad. To, když před dvěma roky chtěla firmu Škoda Transportation koupit čínská firma Railway Rolling Stoc Corporation. A Číňané, podnikatelsky zcela racionálně chtěli, aby tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek nechal na vládě schválit, že privatizace této firmy proběhla nezpochybnitelným způsobem. Ale to musel pan ministr Mládek odmítnout. A raději nespekulujme, z jakého důvodu tuto žádost odmítl. Podle vyjádření jeho samotného nemohl provést to, za co by mu hrozil kriminál. Potvrzení o čistotě privatizace prý po něm chtěl právník s blízkými vazbami na premiéra Sobotku, nejspíše tedy pan Pokorný.

A obdobně neblahých reminiscencí na průběh privatizační éry lze uvést nespočet. I z těchto důvodů, byť je již privatizovaný gigantický státní majetek, bohužel pro občany této země nejspíše navždy zašantročený, udělejme alespoň ještě to, co se k nápravě tohoto stavu udělat dá. A k tomu vyzývám vás osobně, nepřítomný pane premiére, a vaši vládu, alespoň takto zprostředkovaně. Přehazovat zásadní problémy spojené s výkonem státní správy a zodpovědnost za jejich neřešení na poslance prostě nejde.

Summa summarum, dámy a pánové, skutečně bychom měli pokročit již dále a přiznat si, že těch zločinů či nemravností během privatizace bylo tolik, že bych se nezdráhal označit ji kompletně celou jako naplánovanou a zrealizovaný zločin namířený proti obyvatelům této země, ve prospěch jednotlivců a umně vytvořených ekonomicko-politických mafií.

Víte, již například v roce 1998, kdy vyhráli sociální demokraté volby, jejich hlavními údernými slogany byla vyjádření Miloše Zemana o spálené zemi a nutnosti provedení akce "čisté ruce". Proč tedy k tomu poté nedošlo?

Kriminalizaci procesu privatizace velice často používáte i ve svých vystoupeních i vy, pane opětovně nepřítomný premiére vlády. A občané na to ve vašem případě volebně slyší. Tak prosím, konejte již. Věřím, že vám nejde jen o to vždy jen předvolebně oblbnout voliče.

O excesech, chybách, ale i o zločinech privatizace se zmiňoval dokonce i jejich protagonista Tomáš Ježek a nepřímo i Jan Stránský, z čehož lze poměrně jednoznačně dovodit, že o jejím průběhu má pochyby nejeden pravicově orientovaný občan této země.

Souhlasím tak s názorem, že popírat jasná fakta ilustrující, že došlo ke zločinům s miliardovými škodami, může dnes již jen člověk, který z nějakého důvodu odmítá přijmout realitu.

Volební exmanažer ODS Petr Havlík dokonce připravil v roce 1993 pro Václava Klause zprávu, kde velice věrně popsal napojení své strany na podezřelé zdroje příjmů a některé osoby, ale Klaus mu prý na to řekl: Ale s tím se nedá nic dělat...

Ono by se ale dělat dalo, tehdy přirozeně lépe než dnes. Ale osobně se domnívám, že i mnoho let poté leccos ještě udělat - alespoň nějaké potřebné kroky - lze. Aby národ viděl, že i jeho vláda má dobrou vůli a právní stát, morálka a spravedlnost nejsou pro ni jen prázdnými pojmy. Ale to by se muselo chtít. Již tehdy byl zájem spíše o sponzorované večeře s předsedou ODS a banky, místo toho, aby řádně fungovaly pro občany, tuto stranu také nepokrytě sponzorovaly. Věřím, že doba v tomto ohledu už ale pokročila, a že místo takových kuloárních večeří, pane premiére, začnete hájit zájmy našich občanů. A nezlobte se, stovky ukradených miliard korun rozhodně nejsou žádnou maličkostí.

Doba pokročila i v tom, že tehdy to nesmělo být tématem, vše se jevilo jako normální a v pořádku, a odpůrcům této organizované krádeže státního majetku se rozdávaly rozličné ostrakizující, zejména potom "komunistické nálepky".

O podvodných privatizacích ale často dobře věděli i zaměstnanci těch privatizovaných podniků. Ostatní to věděli od svých známých a příbuzných, ale každý se bál veřejné dehonestace, útoků na sebe a svoji rodinu, a tak všichni raději dělali, že nevidí a neslyší.

Vážený pane předsedo vlády, prozatím již nebudu ve svém hodnocení vašich neaktivit v plnění usnesení Sněmovny č. 653 pokračovat. Snažil jsem se vám touto zprostředkovanou formou připomenout, že byste si neměl, jako hlava exekutivy, dělat jen to, co sám chcete, ale občas i respektovat hlas občanů, který my vám zde, jako jejich oprávnění ústavní zástupci, tlumočíme. V případě ale, že naše volání nevyslyšíte, určitě nalezneme jinou vhodnou příležitost, kde budeme v tomto tématu pokračovat. Současně vám přeji hezký zbytek dovolené, naberte tam sílu i odvahu.

Děkuji za pozornost.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Oborná (ANO): V šití a nošení roušek jsme opravdu světoví

22:31 Oborná (ANO): V šití a nošení roušek jsme opravdu světoví

Komentář na facebookovém profilu k rouškám