Událostí, které na dlouho dobu změní osud státu a jeho obyvatel, není zase tak mnoho.
Je pozoruhodné, že v případě našeho státu jsou obvykle spojeny s letopočtem končícím na číslo „8“.
Jednu takovou, i když končí na „9“ ale řešena byla především v roce 2008 bych rád připomenul těm, kteří na to již zapomněli nebo zapomenout chtějí.
Dne 3.11. 2009 podepsal president České republiky Václav Klaus jako poslední v Evropě Lisabonskou smlouvu, pod tlakem politických stran a nakonec i Ústavního soudu. Je velice zajímavé si poslechnout argumenty těch, co podpis LS podporovali (S. Vondra u Ústavního soudu, M. Topolánek v senátu ), i těch co byli proti – V. Klaus u Ústavního soudu a argumenty skupiny senátorů tamtéž.
Letos tedy vlastně slavíme desáté výročí a řada našich občanů pozapomněla, o co vlastně šlo a jaké to má a ještě bude mít pro nás pro všechny důsledky.
Takže velice stručně o čem ta smlouva je. V řadě diskusí, které jejímu podpisu předcházely, definoval její „základní parametry“, Parlamentní institut takto:
„Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům.“
„Výrazné omezení práva veta a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská smlouva rozšiřuje možnosti použití tohoto způsobu rozhodování celkem o 68 oblastí, z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto rozšíření dosud největší posun. Z „citlivých“ oblastí jde například o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku, energetiku, dopravu a mnoho dalších“.
Je důležité si uvědomit, že tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování a tak likviduje v těchto oblastech suverenitu naší země a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.
A o tom, že se tak děje, není sporu – až příliš často totiž slýchám od zákonodárců „napříč politickým spektrem“ u příležitosti nějaké té implementace větu „je to pitomost, ale schválit to musíme“.
Asi exemplárním příkladem toho, jak a v jakém rozsahu se výše uvedené obavy naplnily, je migrační krize a s ní související snaha o zavedení kvót.
Jde totiž o věc kvalitativně jinou než řada předchozích “direktiv” a “nařízení”, především z hospodářské oblasti, kde lze říci, že jde “jen” o peníze, a řada aktérů se domnívá, že se jich to netýká. Ani to sice není pravda, protože vše nakonec zaplatí občané, ale většina z nich to ještě zcela nevnímá.
Nicméně v případě migrační krize už nejde “jen” o peníze, ale začíná jít doslova a do písmene o ”krk”.
A troufám si říci, že to tak v České republice chápe převažující většina občanů. Na rozdíl od EUroelit se opět převažující většina občanů domnívá, že jen oni mají právo rozhodovat o tom, koho si “k sobě domů” nastěhují.
EUroelity se naopak z důvodů obtížně pochopitelných (to by bylo na samostatný příspěvek) rozhodly, že nám sem prostě nastěhují, koho chtějí, a již jednou “nepodařené“ kvóty jsou už zase ve hře.
Těžko si lze představit křiklavější porušení suverenity státu a práva jeho občanů o sobě rozhodovat.
Zde bych jen připomenul, že něco podobného u nás prováděli komunisté v 50tých letech přes ”přespočetné metry”, ale to se týkalo jen našich vlastních občanů.
EUroelitám tento krok umožnila Lisabonská smlouva, která převedla “vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku” do oblastí, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou.
Naprosto se tak naplnily obavy všech, kteří před podpisem LS právě z těchto a dalších důvodů varovali, včetně mne (ZDE).
Naopak naprosto nekompetentně dnes vyznívají hlasy zastánců podpisu. Z nich asi nejsměšnější je projev Z. Roithové, kandidátky na prezidenta ČR, který lze stále najít na youtube (ZDE). Nelitujte času a najděte si ho.. tolik naivity, neprozíravosti a slepého EUronadšení se jen tak nevidí.
Zajímavý je i tento výrok “Ministr pro evropské záležitosti Füle dál odmítá argument stěžujících si senátorů, že by EU po přijetí Lisabonu rozhodovala, kolik Česko přijme uprchlíků. “
Bohužel je třeba si uvědomit, že pořád jde jen o jednu z 68 oblastí, kde bylo díky LS prosazeno hlasování kvalifikovanou většinou. Opravdu si ještě dnes někdo myslí, že to bylo a je v zájmu občanů České republiky? A další nepříjemnosti nás čekají v souvislosti s ”bojem proti klimatu”, energetickou politikou a snaze o zrušení individuální automobility (pomocí nesplnitelných limitů emisí). Dále bych mohl připomenout ”zbraňovou směrnici” a v současné době snahu o zákaz olova.
Myslím, že nebudu daleko od pravdy tvrzením, že Lisabonská smlouva, přesněji řečeno její aplikace, přispěla i k brexitu, protože pro řadu občanů UK už toho všeho bylo “trochu moc”.
Pokud v těchto souvislostech pohlédnu na domácí politickou scénu, musím říci, že z ní žádnou radost nemám.
Především nechápu, proč jsem dosud od žádného zákonodárce, který podpořil podpis LS (seznam mám), neslyšel veřejně pronesenou prostou a lidskou omluvu – byla to chyba (případným výjimkám se omlouvám).
Ale to je pohled do minulosti.
Dnes je naprosto jasné, že všechny (předem známé) nevýhody podpisu LS se splnily či plní… a žádné výhody z ní pro náš stát a občany neplynou.
V současné době bych očekával od politiků jasnou vizi “co s tím”. Je totiž jasné, že s 2% hlasů bude Česká republika přehlasována kdykoliv, když si to velké státy usmyslí. Proto by bylo žádoucí navrhnout a prosadit cestu, jak toto riziko minimalizovat. A jsem zvědav, zda se najde relevantní strana, která se této výzvy chopí, a to nejenom slovy.
8.11. 2019
Tomáš Vaněk
Převzato z profilu politika
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
