Stovky dalších byly deportovány do koncentračních táborů a české vysoké školy byly zavřeny. Šlo o cílený útok okupantů s cílem zničit budoucnost a perspektivu našeho národa.

V těchto dnech si také připomínáme 30. výročí takzvané "sametové revoluce". Před třiceti lety se zhroutil sovětský blok a v zemích tohoto bloku skončila totalitní moc komunistických stran. Transformace moci vzbudila mimořádné naděje občanů spojené se svobodou a demokracií. Dnes můžeme říct, že značná část očekávání se nenaplnila. Skutečnou moc dnes drží globalistické  a neomarxistické elity spojené s nadnárodními finančními korporacemi. Skutečnou svobodu zaměnila dluhová spotřeba a rozklad základních povinností k rodině a národu. Naši ekonomiku ovládají nadnárodní společnosti a růst životní úrovně je udržován jen za cenu růstu veřejného dluhu.

Chtěl bych se však v tomto článku trochu zamyslet nad postavou disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla a vyjádřit  můj pohled na jeho osobu.

V rámci našeho právního systému existují  zákony, které v podstatě uzákoňují kult osobnosti. Jedním z nich je „Zákon o zásluhách Václava Havla“ č. 94/2012 Sb.. Zákon o zásluhách Václava Havla byl přijat v roce 2012 na návrh tehdejší vlády za účelem uctění památky bývalého prezidenta Václava Havla. Znění zákona je: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii.“

Václav Havel patřil mezi nejvýznamnější opoziční aktivisty za což byl několikrát vězněn. Je však také třeba poznamenat, že to byl vězeň velice prominentní, který byl pod drobnohledem světových osobností a tak si režim vůči němu nedovolil to, co například vůči Pavlovi Wonkovi, kterého nechal ve vězení zemřít z důvodu zanedbání lékařské péče. Havel měl ve vězení mnohem lepší podmínky než mnozí méně známí signatáři Charty 77.