Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích - Vích (SPD) Vláda ČR zamítla náš návrh na zestátnění exekutorů

Po Sametové revoluci vznikl problém s tím, že se obtížně vymáhaly pohledávky a dlužníci se mohli takřka vysmívat věřitelům. V podnikatelském sektoru kvůli tomu vznikala druhotná platební neschopnost, bylo třeba to řešit. Stát ale neposílil stávající systém vymáhání - prostřednictvím soudních exekucí, ale vpustil na trh nové subjekty, soukromé exekutory. Ty pak jednotlivé soudy pověřují, aby místo státu vymáhali dluhy po dlužnících. Jedná se tedy vlastně o tzv. outsourcing výkonu státní moci. Státu tu pravomoc nikdo nevzal, ani to z podstaty věci nejde, jen ji stát deleguje dál. Možnost přímé soudní exekuce zůstává zachována, ale je méně používaná. To je důležité zdůraznit pro pochopení možností, co s exekucemi v budoucnu.

Bohužel systém exekucí soukromými exekutory se vymkl původnímu účelu, kterým bylo zlepšit vymáhání, tedy aby se věřitel rychleji a efektivněji dostal ke svým penězům, pokud tomu dlužník brání. V praxi se stalo to, že soukromí exekutoři to začali přehánět, účtovali si nepřiměřené poplatky, různě čachrovali s místem výkonu exekuce a sídlem exekutora, aby vydělali další peníze a podobně. Nejhorší na tom je, že místo, aby se zlepšilo postavení věřitele a bylo tak v rovnovážné pozici vůči dlužníkovi, stalo se něco jiného. Nejen že se zásadně zhoršilo postavení dlužníka, který musí platit nepřiměřené další náklady na vymáhání dluhu, ale často se ani nezlepšilo postavení věřitele. Kdo si ale "namastí kapsu", to jsou jednoznačně soukromí exekutoři. Vznikl pro ně příznačný název "exekutorské mafie".

Navzdory některým oddlužovacím novelám v posledních letech zůstal u exekucí princip, že dlužník nejprve splácí úroky a všechna další příslušenství a až potom jistinu, takže se stává, že co zaplatí, to mu v čase naskočí zpět a dluh pořád zůstává. To je prostě špatně! Je nepřijatelné, aby někdo kdo se dostal do exekučních problémů, dlužil například 50 tisíc korun a v konečném důsledku měl zaplatit se všemi poplatky a daněmi za pár let 150 tisíc korun a třeba i více.  

Činnost exekutorů by měla usměrňovat jejich profesní organizace, Exekutorská komora. Její činnost se ale ani v nejmenším nepodobá kultivujícím schopnostem např. Advokátní komory. Profesní samospráva v tomto případě selhala. Proto musel opět zasáhnout stát a po řadě excesů, kdy byly prodávány nemovitosti dlužníků kvůli bagatelním dluhům, byla zpřísněna legislativa, hlavně zákon č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Ta omezení ale byla spíše kosmetická, na podstatě to mnoho nezměnilo.