Sucho a nedostatek vody je a zřejmě bude v budoucnu palčivým tématem a vláda situaci neřeší. Vláda by měla vyslyšet odborníky, připravit analýzu stavu, návrhy řešení a ty pak realizovat.

Řešení je více, především na maximum zalesňovat, změnit skladbu lesů, tím stabilizovat klima a zadržet vodu v krajině místo toho, aby bez užitku odtekla z České republiky. Smysluplné jsou také projekty na zlepšení stavu orné půdy, konkrétně ve prospěch zvýšení výšky tzv. ornice (tedy úrodné vrstvy půdy). Budování dalších velkých přehrad je diskutabilní z toho důvodu, že v nich sice vodu zadržíme, ale zároveň v nich probíhá obrovské, až marnotratné, vypařování vody. Lepší je více menších kaskádovitých přehrad, meandrů, mokřadů a vodních děl, než stavět nějaká megalomanská vodní díla.

Co je ale třeba odmítnout, je přehnaný program na boj se suchem a klimatickými změnami na úrovni EU zvaný „Green Deal”. Ten spíš připomíná novodobé náboženství a mohl by nás ekonomicky zruinovat. Vše k tomu ale směřuje. Z EU vytrvale prosazovaná "nulová uhlíková stopa" jako novodobá mantra, přitom EU se ale podílí na celkových emisích CO2 pouhými 8%. Za hlavní znečišťovatele lze přitom označit USA, Rusko a Indii. Tomuto ještě přitakávají pirátští sluníčkáři a různí další aktivisté (za mlada jsme jím říkali chuligáni) za chorých mediálních výlevů nedostudované Grety.   

Veškeré přírodní zdroje (včetně vody) jsou ale v majetku státu, který je dává do užívání za podmínek určených zákonem. Voda je strategická surovina a její význam poroste. Není udržitelný stav, kdy si ji velká část měst a obcí nechala v minulosti různými politickými subjekty v rámci divoké privatizace devadesátých let ukrást a přeprodat do rukou zahraničních vlastníků, přičemž velmi často za skandálních podmínek.