Tuto výjimku prosadil prezident České republiky Václav Klaus, aby zabránil jakýmkoliv majetkovým nárokům, které jsou opakovaně vznášeny ze strany tzv. sudetských Němců odsunutých z Československa po druhé světové válce. Jedná se v podstatě o garanci neprolomitelnosti restituční hranice 25. února 1948 a současně o platnost dekretů presidenta Edvarda Beneše, které byly v roce 1946 jako ústavní zákony vtěleny do základů osvobozené Československé republiky. Výjimku Česku přiznal summit EU koncem října 2009. Podobnou výjimku si vymohlo na EU i Polsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
Která z těchto stran je vám sympatická? (Výběr nových a menších stran kandidujících do EP)Anketa
„Chce-li se pan ministr Dienstbier nesmazatelně zapsat do učebnic politologie, měl by napřít svou energii do řešení problematiky nepřizpůsobivých. Ponoří-li se hlouběji do této problematiky, jistě brzy pochopí, že zde má prostor na mnoho let, aby prokázal své mimořádné schopnosti,“ dodala Jana Volfová.
„A pokud by chtěl pan ministr usilovat zrušení nějaké legislativy EU, pak mu nabízíme spolupráci při rušení celé Lisabonské smlouvy, protože ta likviduje suverenitu České republiky a předává ji do rukou úředníků v Bruselu. Pak by byl opravdovým českým ministrem. Ale po tom pan Dienstbier asi netouží, v lokajském předklonu před Bruselem se mu zjevně lépe dýchá,“ ukončila předsedkyně České Suverenity.
Text české výjimky
Protokol o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice:
Hlavy států či vlád 27 členských států Evropské unie, s ohledem na přání vyjádřené Českou republikou a s respektem k závěrům Evropské rady, se dohodly na následujícím protokolu:
Článek 1
Protokol číslo 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království se bude vztahovat také na Českou republiku.
Článek 2
Název, preambule a operativní část protokolu číslo 30 budou upraveny tak, aby odkazovaly na Českou republiku, stejně jako odkazují na Polsko a Spojené království.
Článek 3
Tento protokol bude připojen ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie.
PROTOKOL (č. 30)
O UPLATŇOVÁNÍ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV EVROPSKÉ UNIE V POLSKU A VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY,
VZHLEDEM K TOMU, že v článku 6 Smlouvy o Evropské unii Unie uznává práva, svobody a zásady vyhlášené v Listině základních práv Evropské unie,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina musí být uplatňována přísně v souladu s uvedeným článkem 6 a hlavou VII Listiny,
VZHLEDEM K TOMU, že podle uvedeného článku 6 musí být Listina uplatňována a vykládána soudy Polska a Spojeného království přísně v souladu s vysvětleními uvedenými ve zmíněném článku,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina obsahuje práva i zásady,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina obsahuje ustanovení občanské a politické povahy i ustanovení povahy hospodářské a sociální,
VZHLEDEM K TOMU, že Listina potvrzuje práva, svobody a zásady uznávané Unií a tato práva zviditelňuje, avšak netvoří nová práva nebo nové zásady,
PŘIPOMÍNAJÍCE závazky Polska a Spojeného království podle Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a podle práva Unie obecně,
BEROUCE NA VĚDOMÍ přání Polska a Spojeného království vyjasnit některé aspekty uplatňování Listiny,
PŘEJÍCE SI proto vyjasnit uplatňování Listiny ve vztahu k právním předpisům a správním postupům Polska a Spojeného království a její soudní vymahatelnosti v Polsku a ve Spojeném království,
POTVRZUJÍCE, že odkazy uvedené v tomto protokolu na fungování určitého ustanovení Listiny se v žádném případě nedotýkají fungování jiných ustanovení Listiny,
POTVRZUJÍCE, že tento protokol se nedotýká uplatňování Listiny na ostatní členské státy,
POTVRZUJÍCE, že tento protokol se nedotýká ostatních závazků Polska a Spojeného království podle Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o fungování Evropské unie a podle práva Unie obecně,
SE DOHODLY na následujících ustanoveních, která se připojují ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie:
Článek 1
1. Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje.
2. Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.
Článek 2
Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustanovení obsažené uznávány v právních předpisech nebo zvyklostech Polska či Spojeného království.
Mgr. Jana Volfová
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Česká Suverenita
