1) Co pro vás znamená svoboda projevu a kde jsou podle vás její hranice, pokud nějaké má?

Svoboda projevu i vyjadřování – tedy právo nejen svobodně říkat a psát, ale i přijímat, vyhledávat a šířit informace – je základním lidským právem, které je garantováno jak mezinárodními pakty, tak ústavami všech demokratických států. Je to hodnota, o kterou nesmíme v žádném případě přijít. Bez svobodné výměny informací, názorů a argumentů by společnost zakrněla. Svoboda projevu je jako kyslík v atmosféře. Přijdeme-li o ni, udusíme se.

Zároveň je ale zjevné, že tato svoboda není absolutní, že při uplatnění ve společnosti naráží na určité hranice. Končí tam, kde ohrožuje životy a zdraví druhých nebo se dostává do zásadního střetu se zájmem na bezpečnosti a obraně státu a mravnosti ve společnosti. V každé civilizované společnosti jsou tyto hranice přesně vymezeny v trestním zákoníku. Příkladem budiž podněcování k násilí, rasismu, podpora terorismu nebo šíření pornografie. To vše je dostatečně ošetřeno zákony i u nás a nevidím důvod k tomu, abychom trestní zákoník rozšiřovali. Svobodná a sebevědomá společnost musí být schopná ustát i šíření takových informací, které znejišťují, šokují nebo třeba i někoho „zraňují“, protože mnohokrát v minulosti právě takové informace společnosti i lidem pomohly. Jejich cenzura je nepřípustná.