Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, návrh státního rozpočtu na rok 2020 jsme zde měli možnost velmi detailně komentovat v prvním čtení. V rámci druhého čtení jsme i my, poslanecký klub KDU-ČSL, předložili řadu pozměňovacích návrhů, které směřují tam, kde my vidíme největší deficit tohoto rozpočtu. Ano, ten deficit je 40 miliard. Ani v tomto parametru vláda neplní své sliby, že bude snižovat deficit. Já jsem očekával, že tak, jak tomu bylo v předešlých letech, že jsme se alespoň pohybovali na té křivce směrem dolů, takže v tom bude mít paní ministryně ambici pokračovat, ale z řady různých důvodů tomu tak nebylo. To znamená, opět jsme v deficitu 40 miliard, ale, dámy a pánové, ten deficit tohoto rozpočtu je někde jinde taky. Ten deficit je u rodin, rodičů, ten rozpočet bohužel není vstřícný k těm, kteří by si to nejvíce zasloužili a ten rozpočet tak, jak je předložen z našeho pohledu, je rozpočtem nejenom bez vize, ale je to rozpočet spotřeby a není to rozpočet, který byl hleděl do budoucnosti.

My bychom si velmi přáli, aby rozpočet byl rozpočtem budoucnosti, budoucích let, nejenom toho nejbližšího cíle, tj. nejbližších voleb, tak jak k tomu bohužel dlouhodobě přistupuje vládní koalice a speciálně hnutí ANO a pan premiér, který nemá tu ambici vidět veřejné finance v dlouhodobé perspektivě. A stačí si vzít jakékoliv příklady z historie. Máme léta hubená a pak máme také léta, kdy se daří. A pokud máme léta, která jsou tučná, tak je dobré si šetřit na ta léta hubená. A já myslím, že nemusím říkat, kde ten příklad můžete také nalézt. A toto bohužel tato vláda nedělá. My pořád jsme v těch tučných letech, ač signály, které samozřejmě jsou a které vláda dlouhodobě nechce vidět, podceňuje je, tak ukazují na to, že se nám blíží léta nikoliv tučná, ale léta hubená, a bohužel vláda v tomto smyslu nedělá nic pro to, abychom na tuto dobu byli připraveni.

Rozpočet bohužel, a zaznělo to tady opakovaně, nemá žádnou dlouhodobou vizi. Když jsem zmiňoval investice, tak mohu být zcela konkrétní. Vláda se zaštiťuje tím, jak roste absolutní číslo výdajů na investice, nicméně když se podíváme na nějaké dlouhodobé ukazatele, tak kapitálové výdaje v době, kdy skutečně jsme byli v těch hubených letech, psal se rok 2010, tak tvořily 11 %, byly na úrovni 11 %, letos nebo pro rok 2020 jsou kapitálové výdaje na pouhých 9 %. To jsou věci, které jsou zcela nesporné, a když k tomu připočteme neustále rostoucí mandatorní výdaje, a já chci zdůraznit, že některé z nich jsou samozřejmě pochopitelné. Poslanecká sněmovna jedním hlasem vnímala, že když máme ta léta tučná, že je dobré pomoci našim seniorům, že je dobré zvýšit důchody. Samozřejmě, že vláda hovoří o 900 korunách. Tak jednak to nejsou její peníze, které posílá seniorům, a jednak samozřejmě z větší části to byl výsledek zákonné valorizace, a pro to navýšení nad zákonnou valorizaci jsme zvedli ruku všichni přítomní poslanci této Poslanecké sněmovny. To je potřeba také znovu připomínat.

A když se podívám velmi stručně na priority KDU-ČSL, už tady zazněly. My opět vidíme nebezpečí, že se na jaře dostaneme do stejného problému a stejných často velmi absurdních debat a diskuzí o tom, kdo a jak a kdy má dofinancovat například sociální služby. Tam mimo jiné směřuje jeden z pozměňovacích návrhů mé kolegyně Pavly Golasowské a Víta Kaňkovského. My bychom si rádi ušetřili tu debatu, která tady potom trvala několik schůzí, mnoho hodin, protože jsme přesvědčeni o tom, že tato Sněmovna se nemá zabývat primárně samozřejmě prizmatem posledních hodin a dnů osobními problémy pana premiéra, ale my bychom se neměli ani zabývat tím, co můžeme vyřešit například v rámci zákona o státním rozpočtu. Když to vyřešíme dnes, ušetříme čas na jaře a budeme moci věnovat například velmi náročné diskuzi, která nás čeká kolem novely exekučního řádu, občanského soudního řádu, diskuzi, která se může dotýkat elementární reformy vzdělávacího systému, protože když se podíváme, tak vytrhávat z toho jenom státní maturitu z matematiky a podobně, tak to prostě jsou marginálie ve finále. My se musíme zabývat dlouhodobou koncepcí. A mohl bych pokračovat dál a dál, nemluvě o tom, že vláda ráda hovoří o tom, jak přistupuje koncepčně k důchodům, a z důchodové komise tady ještě nemáme vůbec nic. A my bychom samozřejmě měli ambici, aby se výsledek práce důchodové komise, na které se podílejí i naši poslanci, i naši zástupci, tak aby byl nějak hmatatelný, aby tam byla shoda napříč politickým spektrem, abychom neřešili věci prizmatem nejbližších voleb, ale dlouhodobě tak, aby na příští desetiletí bylo jasno, kde dnešní dvacetiletí třicetiletí mladí lidé, jak na tom budou v rámci svého důchodového věku atd. atd.