Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jen k dnešnímu projednávanému bodu mám obecnou poznámku. Ta zní tak, že bych byl rád, kdybychom si všichni uvědomili, že usnesení neobsahuje jen informaci o tom, co všechno je špatně a co všechno, zejména pan premiér a tato vláda, činí v rozporu minimálně s pravidly, která stanovila EU, ale že je to také informace o tom, že rozhodování české vlády a následně i některých dalších státních orgánů je minimálně nestandardní a že v tomto smyslu je do jisté míry naše výkonná moc nemocná. Dokonce jsme na tom tak, že schopnosti se samostatně vyléčit postupně ztrácí. Pak by měly nastoupit nějaké další mechanismy, které upozorní, že takhle to dál nejde. Jedna z možností je, že tady v Senátu pracuje naše komise, která podle mého názoru odvádí velmi dobrou práci, následně přijímáme usnesení, která ovšem pro vládu nejsou závazná. Já vás tady informuji, že zatím na naše usnesení ze 17. prosince minulého roku, kde jsme se ptali na to, jak je připravena vakcinace, ptali jsme se na to, jak jsou připraveny ostatní věci související s překonáváním pandemie, odpověď nemám, byť první data, ke kterým jsme odpověď měli dostat, byla k 31. 12. 2020.

Nyní k tomu, co projednáváme dnes. Dle toho, co zažíváme, jak já to mohu sledovat, je evidentní, že když vznikala naše ústava, ti, co ji psali, nepočítali s tím, že může nastat situace, kdy jak prezident, tak premiér budou společným způsobem minimálně ignorovat jejího ducha a následně budou schopni eliminovat kontrolní mechanismy, které jsou v tom případě dány, řekněme, i s možností jakési výkonné pravomoci Poslanecké sněmovně. Já to tady říkám proto, že si myslím, že je povinností českého Senátu se minimálně pokoušet v průběhu tohoto roku o to, abychom dosáhli toho, že český Senát jako instituce mnohem méně závislá na vládě a mnohem méně závislá na penězích od vlády by se měl pokoušet také dosáhnout toho, aby některé pravomoci přešly na něj s tím, že si uvědomuji, že to bude velmi obtížné, protože se tak může stát jen se souhlasem Poslanecké sněmovny. Ale to neznamená, že se o to nemáme pokoušet minimálně proto, aby se o tom nevědělo. Já to tady říkám s tím, že mám na mysli minimálně hned dvě věci. O jedné tady přede mnou už několikrát mluvil například pan senátor Smoljak. To se týká naší možnosti ovlivňovat to, jakým způsobem budou řízena či kontrolována nezávislá média. Ta druhá věc souvisí s tím, že není v pravomoci českého Senátu, aby zřizoval vyšetřovací komise. Není nám to nadáno, přičemž když jsem po tom pátral, tak jsem zjistil, že jeden z tvůrců ústavy, pan profesor Vojtěch Cepl, kdysi navrhoval, aby Senát tuto pravomoc měl, protože to považoval za logické, neboť je více vzdálen od vlády. A potom v okamžiku, kdy vláda nečiní, jak má, tak by bylo možné, aby nějakým způsobem zasahoval.

Takže já to tady v kontextu s materiálem, který dnes projednáváme, říkám proto, abychom třeba na to v rámci svých jednání v našich politických stranách a klubech mysleli a případně jsme dokázali o tom mluvit tak, abychom získávali pro tuto myšlenku další příznivce. To si myslím, že do budoucna pro nás může být zásadní.