Po éře silných, jakkoliv kontroverzních, prezidentských osobností, zrozených 17.listopadem 1989 (Havel, Klaus, Zeman) přichází na řadu druhá, či dokonce třetí liga. Není to žádné překvapení a nejde jen o prezidentskou nabídku. Politika v dobách “stability” (či spíše stagnace) netáhne výrazné typy, ty se zpravidla zjeví až za společenských otřesů. Mám-li ovšem volit mezi šedí, nudou a konformitou (tedy stávajícím prezidentským pelotonem) a nějakým systémovým převratem, volím pochopitelně to první. Ale neodbytného pocitu, že čekáme na Godota, se nemohu zbavit.