Vážený pane předsedo, dámy a pánové, milí přátelé,
děkuji za pozvání, které jsem velice rád přijal, protože si myslím, že právě se zástupci zaměstnanců by každá rozumná vláda i každý rozumný prezident měli vést trvalý dialog. Abych to ilustroval konkrétním příkladem, dohodli jsme se s panem předsedou Středulou, že tak jako v minulosti se uskuteční i schůzka předsednictva odborové konfederace s prezidentem republiky, protože lidé spolu mají mluvit a když spolu mluví, mají si i naslouchat a nemá to být dialog hluchý.
Dovolte mi, abych úvodem srdečně blahopřál nově zvolenému předsedovi Josefu Středulovi a současně poděkoval za vykonanou práci i Jaroslavu Zavadilovi, který samozřejmě zůstává mým trvalým poradcem pro sociální politiku. Budu tak přenášet výsledky Vašeho jednání i do mého expertního týmu.
Jak je mým nedobrým zvykem, dovolte mi, abych začal několika kritickými poznámkami, které Vás možná rozesmutní. Při přípravě na toto svoje vystoupení jsem si přečetl některé statistiky, které i Vy velmi dobře znáte. V letech 2007 až 2013 klesl počet odborových svazů ze šesti set tisíc na zhruba tři sta sedmdesát tisíc a přitom v letech 2010 až 2013 ubylo sto tisíc lidí. Takže lze předpokládat, že tento trend je bohužel setrvalý a relativně dlouhodobý.
Kdybych byl nepřítel odborů, tak bych se nad těmito čísly zaradoval a byl bych jako kapitán Vodička, který kdysi prohlásil, že odbory vlastně nemají existovat. Ale protože se považuji za přítele odborů, tak je mi z těchto čísel smutno. Je mi smutno i z toho, že dochází k určité dezintegraci odborů. Nemám právo se vměšovat do Vašich vnitřních záležitostí, ale zaregistroval jsem například to, že odborový svaz v automobilce Škoda Mladá Boleslav vystoupil z odborového svazu KOVO a osobně to pokládám za chybu a připomínám si známé přísloví o třech prutech Svatoplukových. Odbory v této zemi budou silné pouze tehdy, budou-li jednotné. A pokud se podaří zvrátit onen klesající trend jejich členské základny.
Přátelé, chtěl bych Vás poprosit o jedno. Až budete analyzovat tyto nepříznivé jevy, nikdy se nevymlouvejte na vnější vlivy a hledejte chyby sami u sebe, protože alibismus je to nejhorší, co nás všechny může potkat.
Teď bych rád přešel k něčemu pozitivnějšímu. Byl jsem asi první český prezident, který se dostavil na jednání tripartity a pokud mě pozvete, rád tam budu chodit i nadále. Ale to jednání bylo opravdu kouzelné, protože se na něm probírala otázka zvýšení minimální mzdy a tehdy jsme se dohodli jak s Jaroslavem Hanákem, tak s Jaroslavem Zavadilem na zvýšení minimální mzdy o pět set korun a přišli jsme s tím na zasedání tripartity, jehož se účastnil i tehdejší premiér Petr Nečas. A on pronesl nezapomenutelný výrok: „Zvýšení minimální mzdy projde jenom přes moji politickou mrtvolu.“ Ti, kdo mě občas obviňují, že jsem nenechal vládnout vládu Petra Nečase, by si měli i tento výrok připomenout, teď bez Nečase, ale s Kalouskem a dalšími.
Plně podporuji úsilí o další zvýšení minimální mzdy, protože lidé by měli mít motivaci chodit do práce a nežít na sociálních dávkách. Plně podporuji úsilí odborů ne jenom o zvyšování mezd v rámci ekonomických možností, ale také o udržení pracovních míst, protože zde máme armádu šesti set tisíc nezaměstnaných a toto číslo je výčitkou nám všem - vládě, prezidentovi, zaměstnavatelům, ale také odborářům.
Kde hledat řešení? Byl bych poněkud radikálnější, než jste Vy sami. Chtěl bych připomenout německý zákon, který se jmenuje „Mitbestimmungsgesetz“ a který by podle mého názoru měl v určité modifikované formě platit i u nás. Nestačí jenom bojovat za zachování pracovních míst, nestačí jenom bojovat za mzdy, je třeba bojovat i za vyšší účast odborů a zaměstnanců obecně při řízení jejich podniků. A já bych velmi uvítal rozhodnutí dnešního ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka o tom, že v dozorčích radách firem budou i nadále zastoupeni zaměstnanci, protože nově přijatý občanský zákoník se této věci vyhnul.
Účast na spoluřízení podniku může mít několik forem. Mohou to být zaměstnanecké akcie, může to být to, čemu se říká „profit sharing“, může to být typ osobních účtů à la Tomáše Bati. Nebavme se teď o konkrétních detailech. Jde o společný jmenovatel těchto opatření a ten spočívá v tom, že jestliže firma prosperuje, pak by to měli být právě zaměstnanci, kteří by se na výtěžcích podíleli místo toho, aby zisky unikaly dílem do zahraničí, dílem do nákupu soukromých tryskových letadel, jachet a podobných životu zcela nezbytných předmětů.
Myslím si, že před odbory stojí tento úkol, včetně úkolu, aby se zaměstnanci podíleli i na tvorbě toho, čemu se dnes moderně říká mikroinovace a ve starém režimu se tomu říkalo zlepšovací návrhy. Ale uvědomme si, že pokud bude zaměstnanec motivován na zvýšení výkonnosti své firmy, měl by k tomu dostat prostor a měl by být také spravedlivě oceněn za výsledky své práce, ne jenom rutinní, ale také tvůrčí práce.
Dovolte mi, abych závěrem svého vystoupení popřál odborům jedno, a to je odvaha. Vím, že například Vaše vyjednávání o kolektivních smlouvách vyššího stupně jsou často obtížná, vím, že je daleko snadnější, když si bohatý podnik vyjedná vlastní smlouvu a vykašle se na ostatní, ale jedním z principů Vaší odborové organizace vždy byla solidarita. Solidarita, která má i praktický význam, protože když budete ignorovat potřeby jiných podniků, které jsou daleko v horší situaci, tak nakonec dojde i na Vás, byť budete poslední. Přeji Vám tedy odvahu, přeji Vám solidaritu a budu se těšit na naše další pravidelná setkání.
Děkuji Vám za Vaši pozornost.
Psali jsme:
Ing. Miloš Zeman
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Hrad.cz
