Vážený pane předsedo, dámy a pánové, milí přátelé,

děkuji za pozvání, které jsem velice rád přijal, protože si myslím, že právě se zástupci zaměstnanců by každá rozumná vláda i každý rozumný prezident měli vést trvalý dialog. Abych to ilustroval konkrétním příkladem, dohodli jsme se s panem předsedou Středulou, že tak jako v minulosti se uskuteční i schůzka předsednictva odborové konfederace s prezidentem republiky, protože lidé spolu mají mluvit a když spolu mluví, mají si i naslouchat a nemá to být dialog hluchý.

Dovolte mi, abych úvodem srdečně blahopřál nově zvolenému předsedovi Josefu Středulovi a současně poděkoval za vykonanou práci i Jaroslavu Zavadilovi, který samozřejmě zůstává mým trvalým poradcem pro sociální politiku. Budu tak přenášet výsledky Vašeho jednání i do mého expertního týmu.

Jak je mým nedobrým zvykem, dovolte mi, abych začal několika kritickými poznámkami, které Vás možná rozesmutní. Při přípravě na toto svoje vystoupení jsem si přečetl některé statistiky, které i Vy velmi dobře znáte. V letech 2007 až 2013 klesl počet odborových svazů ze šesti set tisíc na zhruba tři sta sedmdesát tisíc a přitom v letech 2010 až 2013 ubylo sto tisíc lidí. Takže lze předpokládat, že tento trend je bohužel setrvalý a relativně dlouhodobý.

Kdybych byl nepřítel odborů, tak bych se nad těmito čísly zaradoval a byl bych jako kapitán Vodička, který kdysi prohlásil, že odbory vlastně nemají existovat. Ale protože se považuji za přítele odborů, tak je mi z těchto čísel smutno. Je mi smutno i z toho, že dochází k určité dezintegraci odborů. Nemám právo se vměšovat do Vašich vnitřních záležitostí, ale zaregistroval jsem například to, že odborový svaz v automobilce Škoda Mladá Boleslav vystoupil z odborového svazu KOVO a osobně to pokládám za chybu a připomínám si známé přísloví o třech prutech Svatoplukových. Odbory v této zemi budou silné pouze tehdy, budou-li jednotné. A pokud se podaří zvrátit onen klesající trend jejich členské základny.